Kde byli Oceláři prvních čtyřicet minut? To byla otázka, kterou Andrej Nestrašil - jeden ze stěžejních hráčů Třince - slyšel jako první od přítomných novinářů. „Já ani nevím, co na takovou otázku říct…. Prohrávali jsme 0:3, i takové zápasy se stávají,“ prohlásil třinecký útočník. Oceláři šesté semifinále nezvládli, ale závěrečná stíhací jízda ukázala jejich odhodlání poprat se o postup i v pátek v Pardubicích.
Co jste do poslední třetiny změnili, že jste začali Pardubice tak výrazně přehrávat a skóre dotahovat?
Já to říkal i do televize po druhé třetině, tenhle tým má charakter. My šli na led s tím, že neprohrajeme souboj, že si pořád za tím půjdem. Bylo nám úplně jedno, jestli to bude 0:5 nebo 0:7, my chtěli nechat na ledě všechno a připravit se na příští zápas, ukázat Pardubicím, že není nic rozhodnutého. Máme hlavy nastavené tak, že si po tom pořád půjdeme.
Co nakonec chybělo k tomu, abyste soupeře zmáčkli i v power play a vynutili si závěrečný tlak?
Neznám procentuální úspěšnost hry bez brankáře, stává se to. Možná jsme si měli ten puk déle podržet. Když jsme inkasovali ten pátý gól, zbývalo ještě něco přes minutu, ale tak to někdy je… Dostali jsme se do téhle pozice sami. Kdybychom neprohrávali, bez brankáře hrát nemusíme. Výsledek zápasu nebyl o jeho konci, ale o jeho začátku.
Kontaktní branku, kterou jsi vstřelil ty sám, odhalilo až video. Tušil jsi, že tvá rána brankovou čáru přešla?
Stoprocentně jistý jsem si nebyl, ale hned jsem jel za rozhodčím, ať se podívá. Věděl jsem, že tam nějaká šance na gól je, pak kluci (videotrenéři) seshora mávali, že to gól byl.
Určily ráz zápasu vaše neproměněné šance hned na začátku, trefili jste i horní tyčku…
To je, jak kdyby si někdo stěžoval, že se mu něco stalo v osmnácti a zkazil si celý život. Byl to začátek zápasu. Jsme zkušené mužstvo, abychom si s tím poradili líp, než jsme ukázali.
Nezačali jste skóre dotahovat až příliš pozdě?
Víte, co? Tady v té lize chce každý hráč hrát od začátku do konce. To není tak, že přijdeme na stadion a prvních deset minut se nám nechce. Někdy se to sejde, dostanete gól a psychika už hraje roli. Není to tak, že bychom zapnuli až v další fázi, ale možná nám nakonec i některé impulsy pomohly.
Po minulém zápase v Třinci, kdy jsi svou gólovou šanci neproměnil, jsi mluvil o tom, že je potřeba nastavit mód Davida Pastrňáka: Neřešit a hrát. Co rozhodne sedmý zápas?
Bude to prostě o tom, co vám bude znít jako klišé, já vím. Ale tým, který to bude chtít víc, který puk na ledě sežere, tak ten vyhraje a postoupí.
Dá se vzhledem k průběhu zápasu říct, že Oceláři prohráli se ctí?
Tohle je úplný nesmysl, promiň. Porážka je porážka. Mně je jedno, jestli to je 0:7, 3:5 nebo 0:8. To je, jako bych jel na turnaj a radoval se, že jsem pátý a ne osmý. Když prohraju, tak jsem prohrál. To je jediné, co mě zajímá.
