Obrovská gratulace. Tohle je z osobního hlediska pohádková sezona. Nejprve nechtěný v Brně a v Třinci se na krku houpe zlato!
Sezona byla na jednu stranu šílená, v létě jsem byl dva měsíce bez práce, neměl jsem nic. Pak jsem podepsal Kometu, tam jsem ani moc čuchnout nedostal a byl jsem rád za Přerov, kde se dařilo a byla tam skvělá parta. Asi kvůli výkonům si mě vytáhl Třinec. Zpočátku to tady nebyla žádná sláva, co se týče mých výkonů. Nahoru dolů, jak jste všichni viděli, chvíli jsem se tu hledal. Ale v play off mi kluci strašně moc pomohli a kvůli tomu se začalo dařit, pocit je teď úžasný. Nemám slov. Po deseti letech, kdy jsem vyhrál juniorský titul se Znojmem, teď tady extraligový chlapský titul. To je neskutečný pocit.
Co bylo pro tebe hlavním hnacím motorem?
Snažil jsem se věřit sám sobě. Věděl jsem, že makám na sto procent, prostě někdy je takové období, kdy se nedaří. Věřil jsem, že se to otočí. Ta příležitost v play off mi spadla pomalu z nebe, chtěl jsem to chytit za pačesy a říkal si, že se to už nemusí opakovat, zahrát si o titul. Navíc s takovým týmem před sebou. Snažil jsem se tam nechat všechno a vydat se ze všech sil.
Po dnešku navíc držíš rekord. Máš nejvíc čistých kont v jednom play off...
Viděl jsem před zápasem, že tam je vyrovnaný rekord Romana Málka, který měl také pět nul. Kdyby mi to někdo před sezonou nebo i před play off povídal, tak bych si v duchu říkal: No, to určitě! Je to skvělé. Budete říkat, že to je jenom fráze, ale já ji jako frázi neberu, protože to je pravda. Vděčím za to klukům. Měli jsme nejvíc zblokovaných střel, strašně moc pomáhali dozadu, nechali na mě jednoduché střely. Když máte už nějaký sebevědomí, tak dokážete kluky i podržet v některých fázích. Myslím třeba minulý zápas, kdy patnáct sekund před koncem na vás jede hráč pomalu sám. Děkuji za to klukům, jak mi věřili a pomohli v tomhle play off.
Oceláři byli ve finále potřetí v řadě a mají druhé zlato. V čem jsou výjimeční?
Těžká otázka. Když se podíváte na soupisku, tak jsou tady jména neskutečných kvalit. Spousta z nich hrála v NHL, KHL, kluci jsou fantastičtí, mají neskutečnou kvalitu. Je tady týmová hra, všichni dřou na druhého, pomáhají si, v tom to je důležité. Je tady nastavený striktní režim, který se musí dodržovat. Funguje to, a proto je to tady asi úspěšné.
Měli jste během play off nějakou menší či větší krizi? Kdy vám bylo nejhůř?
Asi bych řekl, že sedmý zápas s Boleslaví, kdy se to hrálo snad padesát minut bez branek. Tehdy víte, že jedna chyba, jeden gól, může rozhodnout a udělat celou sezonu. To bylo nejtěžší na nervy. Také ten minulý v Liberci, kdy to bylo 0:0 a pak prodloužení. To bylo náročné na nervy, tyhle momenty byly asi jedny z nejtěžších.
Dojemný příběh napsal po rodinné tragédii Petr Vrána...
Chtěl bych před ním hluboko smeknout! Ta situace, která se stala, jak se s tím vyrovnal, to nedokáže kdekdo. Díky němu, i pro něho jsme to hráli, protože je neskutečný bojovník, jak nám pomáhal, jak byl vůdčím lídrem a nešlo na něm v uvozovkách ani poznat, že se něco stalo. Neskutečné, fakt byl výjimečný.
