Co bylo klíčovým faktorem, který vedl ke skalpu lídra?
Důležitá byla první třetina, v níž jsme dali tři góly a soupeři odskočili. Když nám dali druhý gól, vzápětí jsme dali čtvrtý. Byla to nejlepší odpověď na libereckou aktivitu. Poslední třetinu jsme ubojovali a proto máme tři body. Výhra s lídrem potěší vždy dvojnásobně. Teď už se ale musíme koncentrovat na sérii zápasů venku, kde chceme urvat co nejvíc bodů.
Při čtvrtém gólu jste s Erikem Hrňou předvedli parádní kombinaci...
(Usmívá se). Abych se přiznal, na trénincích a při rozcvičkách si s Erikem takto nahráváme, takže teď jsme to konečně předvedli i v zápase.
Jaký byl tvůj měsíc bez hokeje?
To období bylo hrozné. Denně jsem se koukal klidně i na tři hokeje, ať už mistrovství světa dvacítek či naše zápasy v Davosu. Bylo to psychicky náročné, protože dva roky jsem neměl žádné zranění a najednou celý měsíc nemůžete hrát. Hrozně mě to štvalo a ubíjelo.
Před návratem k Ocelářům jsi dvakrát oblékl dres partnerského Frýdku-Místku...
Ty dva zápasy mi moc pomohly. Musel jsem si ověřit, že to zranění je definitivně pryč a mohu jít do plného zatížení. Teď ale doufám, že si získám místo v Třinci a budu hrát hlavně za Oceláře.
Po uzdravení některých marodů je kádr Ocelářů znovu pořádně nabitý. Jak v tomto kontextu vnímáš svou pozici?
Vážím si každé chvilky na ledě. Jsem třeba rád, že minule jsem v Pardubicích mohl nastoupit jako třináctý útočník. V kádru je opravdu velká konkurence a jsem vděčný za každé střídání. Jestli budu mít ice-time pět minut či deset, stejně chci odpracovat maximum a nebudu se zlobit ani za menší vytížení. Jsou tady zkušení hráči, na které je radost koukat a od kterých se stále mohu učit.
