S Oceláři se ti povedlo získal druhý titul, navíc letos v roli kapitána. Jak se teď cítíš?
Zrovna včera (čtvrtek) jsem byl s Ferym (Davidem) Musilem, jeho ženou a se psem na Javorovém a řešili jsme to. Že první titul jsme hrozně chtěli, znali už ten pocit. Pro mě to bylo speciální v tom, že jsem měl možnost pohár zvednout jako kapitán. To bylo super. U prvního titulu jsem přišel v půlce sezony, už měli mančaft nastartovaný, jeli a já se k tomu jenom přidal. Vyšlo to super. Letos jsem si vším prošel od začátku. Covidem a všema věcmi, co se staly. To bylo trochu extra. Odměna za všechno. Byl jsem tady celý rok a byl součástí celého procesu, nejenom části sezony.
Prošel jsi náročnou rodinnou tragédií. Jaký byl návrat zpět?
Na rovinu, pro mě to byl takový útěk. Možná to zní blbě, ale pro mě to byla záchrana v tom, že jsem nemusel jen sedět doma. Nemusel jsem se soustředit na to, že jsem tam sám, že mám malého synka. Mohl jsem přijít do šatny, vypnul jsem, bavili jsme se s klukama o hloupostech, klasicky, zasmál jsem se trošku. Když člověk bere hokej profesionálně, nemá čas ani myslet na něco jiného. Je play off, pojďme! Tohle hraje tento tým, tohle hraje tamten. Pomohla mi hrozně rodina! Kdyby nepřijeli rodiče od ženy, asi bych se nevrátil. Pomohl by můj táta, samozřejmě, ale přece jenom, přijela tchýně. Je to ženská, je to babička, malý má k ní zase jiný vztah. To mi pomohlo hodně. Hokej pro mě byl trošku útěk z reality. V hokeji člověk většinou řeší stres, pro mě to bylo naopak. Vrátil jsem se, neřešil jsem nic. Jenom jsem dělal to, co mám rád.
Člověk si najednou naplno uvědomí, jak jsou sportovní problémy v tomto kontextu malicherné...
Je to tak. Já vím, že si to říkáme pořád, ale fakt to tak je. Pořád je to jenom sport, svět se nezboří. Všichni víme, že jakmile skončíme kariéry, tak teprve začíná pravý život. Skončíme, přijde druhý kluk, jede v tom samém a lidi si nevzpomenou, kdo tady byl, kdo ne. Hokejový život je v tomto někdy až krutý. Skončí kariéra a všechno se, nechci říct vyloženě zapomene, ale je to konec. A my začínáme znova. Jsou i jiné věci v životě, na hokeji to všechno nestojí.
Cítil jsi vnitřně, že ti návrat k hokeji pomůže?
První dva týdny jsem si vůbec nebyl jistý, jestli se mi bude chtít. Jestli to vůbec bude dávat smysl. Ale po nějaké době, když jsem viděl, že to doma funguje. Tchýně s tchánem, můj táta, máma, sestra, všichni nás podporovali. Takže jsem cítil, proč ne? Domluvil jsem se s trenérem, že to zkusím a uvidíme. Když to bude fungovat a půjde to, tak budu hrát. Kdyby ne, tak bych nehrál. A byl bych tady třeba jen s klukama. Cítil jsem se v pohodě, bavilo mě to, neměl jsem hlavu nějak zamotanou.
Vnímal jsi podporu spoluhráčů?
Určitě. Byli rádi, že jsme spolu. A bavíme se o ptákovinách, někdy jsou to fakt hlouposti, děláme si srandu, ale pro mě to bylo hodně důležité. Že jsme neřešili nic, jen blbosti, zasmáli jsme se, udělali si srandu. Pro mě to bylo super. Jsem za to hrozně vděčný. Tomáš Kundrátek zůstal se svou ženou a dětmi u mě doma, než přijela rodina z Kanady. Kundrc vynechal zápas v Litvínově, abych doma nebyl sám. Hodně mi pomohli s malým, to pro mě byla neskutečná pomoc. Nikdy jim to nezapomenu. Neskutečné.
Před začátkem sezony jsi byl zvolen kapitánem. Bylo důležité, že cítíš větší zodpovědnost?
Taky. Ale jak už jsem říkal několikrát, v tomhle týmu nehraje takovou roli, kdo je kapitán. Samozřejmě jsem chtěl být s klukama, ale i kdybych nebyl, tak je to tak zkušený tým, že by to asi až takový rozdíl neudělalo.
Co pro tebe bylo v play off nejtěžší?
Série s Boleslaví. Že jsme odehráli dobrý zápas a v dalším jsme nehráli, to co měli. Nic proti Boleslavi, ale my udělali takové chyby, že jsme jí sami dali možnost góly dávat a dostávat se zpátky na koně. To pro nás bylo nejtěžší. Kometu jsme zvládli rychle, měli jsme dobrou přesilovku, fungovala. S Bolkou jsme se trápili hodně. Udělala spoustu práce, má tam mladé kluky, hráli opravdu nepříjemný hokej. Až někdy nehokej, ale fungovalo to. Místy to bylo opravdu těžké. Liberec byl už jiný. To už jsme byli ve finále a říkali si, pojďme to urvat. Bolka byla opravdu fyzická dřina.
V čem bylo tohle finále jiné než to před dvěma lety?
Myslím, že podobné to bylo v tom, že také v předchozí sérii se Liberec vydal. Tehdy v Kometou, tentokrát se Spartou, což je pořádně unavilo. Neměli takovou sílu, Sparta jim vzala hodně energie a vůbec spoustu lidí překvapilo, že ji urvali. Říkejme si, co chceme, ale mančaft měla narvaný velkými jmény a opravdu široký. Rozhodlo, že jim jeden zápas chyběl Jelen (Petr Jelínek), pak Adam Musil, Birna (Michal Birner) byl pochroumaný a poslední zápas nehrál. K tomu dlouho nebyl Filippi, Šmíďák (Ladislav Šmíd), nebo Gríger. To jsou hráči, kteří mohou udělat rozdíl, ale pokud vám chybí, tak je to poznat. To víme všichni. Kdyby nám chyběli třeba Růža a Straňas, tak to asi také cítíme. Ale nebyla to lehká série. Vypadá to tak při skóre 4:1, ale čtvrtý zápas u nich byl dlouho nula nula, prodloužení. To mohlo dopadnou jakkoliv. Být to 2:2, vraceli bychom se po domácím zápase zpátky. Kromě prvního utkání byla všechna vyrovnaná.
Potřetí za sebou ve finále, loni se play nehrálo, ale zřejmě také byste šli daleko. V čem spatřuješ sílu mistrovského týmu?
Loni jsme to také mohli udělat, síla v tom mužstvu byla. Nechci říct větší, ale určitě jsme byli zkušenější. Byli tu Áda (Martin Adamský), Polda (Jiří Polanský), Wojtek Wolski, takže by to bylo zajímavé. Zrovna včera jsme řešili, že hráče, jako je Martin, se bude těžko hledat. Je schopný pravidelně bodovat v základní části i v play-off. Vlado (Dravecký) je zkušený borec, Marci také, mladí jako Miloš Roman s Hrehem hráli výborně. Špágr (Michael Špaček) skvělý, Jack (Rodewald) udělal spoustu práce, kterou někdo třeba moc nedocení. Vždyť kolik jsme všichni zablokovali střel. Síla tady je, šli jsme za tím a samozřejmě výhoda je ve zkušenostech, mají něco odehráno a kvalita je tam velká. Navíc Káca se zbláznil a zachytal fakt výtečně. Třeba to někdy vypadalo, že nemá tolik práce, ale bylo tam několik zákroků, které přišly v nejlepší možnou dobu. Například druhé finále. Když bylo třeba, zavřel to. K tomu kluci obránci doslova sežrali spoustu puků. Honza Jaroměřský si zlomil i prst.
Byl řeč o Ondrovi Kacetlovi. Překvapilo tě, jakým způsobem během play off zavřel branku?
Abych se přiznal, gólmany moc nevnímám. U Ondry jsem věděl, o koho jde, jen nesleduji kariéry kluků detailně. Rozhodně jsem nemyslel, že je v bráně on. Je to borec, který má něco odchytáno a když zachytá, tak zachytá. To je jak kdysi přišel Málič (Roman Málek) do Vítkovic a kdekdo říkal, že je starý. A jak výtečně chytal! Prostě mu to vyšlo výtečně, kluci pomohli a já vůbec nepřemýšlel, kdo v bráně je. Udělal si svou práci, měl pohodu a zachytal. Věřím, že i kdyby tam byl Kouba (Štěpánek), tak udělá také vše pro to, aby to dopadlo takto.
Domluvil ses na nové smlouvě. Jaké máš u Ocelářů další plány, vize?
Spíš jaké oni mají plány se mnou (usmívá se). Bavili jsme se během sezony a pro mě to bylo jednoduché řešení. Mám to tady rád, ta organizace funguje, je to špičková organizace, to zázemí, co tady máme nikde tady u nás není lepší. Mám rád ty kluky tady, lidi okolo. Jsem rád, že jsme se domluvili, ale samozřejmě to, že má člověk smlouvu na dva roky nic neznamená, protože to může kdykoliv skončit. Budu ale dělat vše pro to, abych tady zůstal a zase jsme se nějak posunuli a byli znovu úspěšní.
Z týmu pravděpodobně odejde Matěj Stránský, Michael Špaček, možná i Martin Gernát...
Věřím a přál bych Gerymu, aby mu vyšla nějaká cizina. Každý by se chtěl hokejově posunout, vydělat peníze, to je součást všeho. Uvidíme, jak to dopadne. Ohledně Matěje jsem rád, že tady byl, protože loni chyběl Růža a myslím si, že jsme si sedli. Dělal jsem si srandu, ale myslel jsem to i vážně, že mi pomohl prodloužit kariéru, protože když člověk hraje s někým takovým, tak ho to baví a daří se i mně. Matěj samozřejmě chybět bude. Špágra jsem moc neznal, ale hrál výborně. Je to špičkový hokejista, takže také bude chybět. Mladí kluci ale také zahráli skvěle. Teď zase je prostor pro ně, aby si řekli o vyšší ice-time a trochu tu roli vzali více na sebe.
Vidíš v týmu nějakého dalšího střelce, jakým je Matěj?
Ty góly tady může dávat spousta kluků. Jde jen o to, jak se jim bude dařit. Třeba Míša Kovařčík, ten dával spoustu gólů, Ondra to má v sobě také. Kluci jako Hreho s Milošem měli také spoustu šancí. Nechci někoho vynechat, ale opravdu vždycky se může někdo zbláznit a uletět tu sezonu. Těch kluků je tady hodně. Zůstává Růža samozřejmě. Věřím, že si svůj standard bude držet a najde se někdo, kdo bude dávat góly a posune se zase dál v kariéře. To bych si moc přál.
