Jak s odstupem několika týdnů od konce naší cesty play off hodnotíte sezonu Ocelářů?
Když si vzpomenu na uplynulou sezonu, jako první mě napadnou fanoušci. Těm bych chtěl opravdu z celého srdce poděkovat, protože jejich podpora byla neuvěřitelná. Narovinu říkám, že mě strašně mile překvapili. Za poslední roky si zvykli, že vyhráváme. Pětkrát v řadě jsme slavili titul. Letos to ale byla pro všechny těžká sezona, pro naše příznivce obzvlášť. Ukázali ale obrovskou věrnost klubu a porozumění. Stáli za námi v časech dobrých, stáli za námi i teď v sezoně, která úspěšná nebyla.
Svědčím o tom i návštěvnost na domácích zápasech, která patřila k historicky nejvyšším.
Přesně tak. V procentuální obsazenosti domácí areny jsme ve srovnání s celou extraligou skončili třetí, což je skvělý úspěch. Fanoušci náš tým drželi, za to si jich moc vážím. Tohle byla pro mě nejkrásnější věc v celé sezoně.
Pojďme k výsledkům na ledě.
Samozřejmě, že spokojení být nemůžeme. Základní část byla špatná, nevedlo se nám ani zdaleka podle představ. Na play off se kluci zase dali dohromady, semkli se. Bohužel sami hráči pak přiznali, že tíha proher z dlouhodobé sezony jim sebrala i spoustu psychických sil, které pak v klíčové fázi ročníku scházely. Nechci vůbec hrát na nějaké kdyby, ale série se Spartou mohla vypadat jinak. Nebýt icingu Maja Adámka, třeba to byl po domácích zápasech stav série 2:2. Majo to ví a mrzí ho to víc než kohokoli jiného, taky v rozhovorech chybu chlapsky přiznal. Za nic se neschovával, což není běžné a moc se mi to líbí. A ještě…
Povídejte.
Celá extraliga byla letos neskutečně vyrovnaná. Na čtvrté místo jsme měli ztrátu jen 12 bodů. To jsou čtyři zápasy, které jsme měli vyhrát! Celkem jsme v sezoně prohráli 29 zápasů, z toho 17 o jediný gól. Tam jsme nechali spoustu bodů. Nedostávali žádné nakládačky, ani jednou jsme v celé sezoně neprohráli o více než tři góly. Velký vliv na výsledky mělo zranění klíčových hráčů. Martin Růžička, Andy Nestrašil, Kuba Jeřábek. Mančaft se snažil, vždy bojoval. Za celý rok mě opravdu naštval jen jeden zápas, a to domácí prohra s Kladnem 1:4. Tam byli i fanoušci oprávněně nazlobení na to, co jsme na ledě předvedli. Divný zápas. Hodně mančaftů se na nás chytilo. Liberec měl sérii proher, v divoké přestřelce se na nás ale do té doby zmoklí Bílí Tygři chytili. Totéž pak Vítkovice. I v minulých letech jsme často top týmy poráželi, ale s týmy ze spodku tabulky jsme ztráceli. Na to si musíme dávat pozor. V tom je ale sport krásný. Podívejte na Boston Bruins. Před rokem vyhráli pohár jako nejlepší tým Východní konference, teď jsou poslední.
Vzpomínám si na tiskovou konferenci před dvěma lety. Jeden fanoušek se vás tam ptal, jestli jste připravený na to, že sezona nemusí skončit titulem. Vy jsme mu jasně odpověděl: Já připravený jsem, ale jste připravení vy? Pak nastalo ticho.
Přesně tak, vzpomínám si na to. Každá pohádka jednou končí. Spousta lidí nám přálo šestý titul v řadě, abychom překonali další rekord. O tom to ale není. Chceme, ať lidí mají zájem o sport. Ať je hokej opravdu českým národním sportem číslo jedna. Aby dostával větší podporu od státu i municipalit. Aby zmizeli i poslední plechárny, které v Česku jsou a byli tu opravdu důstojné hokejové stánky.
Narovinu, jak jste tedy patálie sezony kousal vy? Říkal jste, že jste připravený. Na druhou stranu chvilkové poslední místo asi nečekal nikdo.
Víte, když jsem byl pár dnů po sezoně na schůzce s hráči, s každým jsem něco prohodil. Snažil jsem se je povzbudit, prohodit i třeba něco vtipného. Říkal jsem, že jsme asi chtěli udělat další rekord v tom, že bychom došli na vrchol z posledního místa. (usmívá se) Tam jsme ale asi urazili nějaké sportovní štěstí, až moc jsme hazardovali. Měli jsme druhou nejlepší obranu, zároveň ale taky druhý nejslabší útok. Ofenziva nám drhla, kluci nedávali ložené šance. Sedlo to na psychiku, to dělá strašně moc. Myslím, že psychika stála i za vypadnutím Sparty v semifinále s Kometou. Hlava dělá hodně.
Jak jste si zpětně užil úžasných pět titulových jízd v řadě? Poprvé po sedmi letech se hraje extraligové finále bez Ocelářů.
Nádhera! Jsem šťastný a vděčný za to, co se nám tady povedlo. Když ale odbočím, nejsmutnější jsem byl v roce 2020. Tam jsem věřil, že bychom titul udělali taky, ale ročník ukončil covid. Měli jsme tady Wojtka Wolského, tým byl neskutečně silný. Pak jsme v létě vyhráli alespoň doplňkový Tipsport Cup. Zážitky z těch play off ale člověk z hlavy nevymaže. Hlavně samozřejmě z poslední titulové sezony, tam to bylo neskutečné. Sedm sekund před koncem šestého semifinále byl puk ještě za naší brankou. Nakonec jsme ale srovnali a celou sérii se Spartou otočili. Poslední sezony byly extrémně dlouhé.
Vybralo si to letos svou daň?
Jsem o tom přesvědčený. Delší odpočinek byl jen po covidem ukončené sezoně, ale to byl takový divný oddych. Jinak jsme šestkrát v řadě hráli finále. Měli jsme vždy o měsíc delší sezonu než většina extraligy. To se někde podepsat musí, ať chceme, nebo ne. Pak padla na tým deka, nedařilo se dávat góly. Jak jsem ale říkal, v play off jsme se semkli. Předkolo s Litvínovem jsme zvládli skvěle. Nečekal jsem, že jich zdoláme poměrně hladce. Spartu jsme taky hodně potrápili, fanoušci viděli, že jsme jim nic zadarmo nedali.
Trenérský štáb měl po celou dobu vaši důvěru?
Rozhodně! Zdeněk Moták měl a pořád má naši důvěru. Neviděl jsem důvod, proč bychom ho měli měnit. Hodit vinu na trenéra a vyhodit ho je strašně snadné. V Třinci jsme k tomuhle historicky přistupovali jen velmi sporadicky. Jen dvakrát jsme se s trenérem rozloučili po jednom roce. Zdeněk tady dovedl tým ke dvěma titulům. Ukázal, že umí tým vést a taky zná cestu k úspěchu. Musím říct, že v sezoně nám pomohl i Boris Žabka a jeho příchod. Byl to dobrý impulz.
Ukazuje i tohle velikost klubu? Klid, rozvaha. Důvěra ve zvolenou cestu a lidi, které si klub vybral z nějakého důvodu.
Určitě. Podívejte se na jiné kluby, kolik v posledních letech protočily trenérů. U nás to takhle dělat nechceme.
Uvědomil jste si po letošní nepovedené sezoně naplno úspěchy posledních let? Zatímco například Sparty bude čekat na titul minimálně 18 let, my jsme za tu dobu slavili s pohárem šestkrát!
Přesně tak. K tomu přidejte dvě stříbra za prohraná finále. Ani jednou jsme nechyběli v play off. To jsou všechno skvělé věci. Upřímně, já jsem si to uvědomoval hned. Po zisku třetího titulu jsem si říkal, že je to něco vážně neskutečného. Strašně jsem si toho vážil. Řekl bych, že každý další titul byl těžší než ty předchozí. Dokázali jsme opravdu něco absolutně výjimečného. Už se těším na příští sezonu.
Co si od ní slibujete?
Nic vyhlašovat nebudu, to v Třinci neděláme. Určitě chceme být lepší, chceme být úspěšní. Těším se na Michala Kovařčíka zpátky v našem dresu. Těším se na další progres Petra Sikory a dalších mladých hráčů.
Právě mládež nám v posledních letech rovněž dělá radost. Junioři a dorostenci hráli tři roky po sobě vždy minimálně semifinále, v obou kategoriích jsme za tu dobu vyhráli jednou titul.
Ukazuje to dobrou práci klubu na všech úrovních. Jsem na naše mladé kluky hrdý. Doufám, že se znovu povede zapojit další mladíky i do A týmu. I když všichni víme, jak je to těžké. Ten hráč musí být opravdu rozdílový. Byl jsem hrdý, když jsem na šampionátu do 18 let viděl spoustu našich hráčů. Že juniory v cestě za medailí táhli Petr Sikora a Míra Holinka. Věřím, že na ně navážou další kluci.
