Jsi rád, že jsi konečně zase zpátky v sestavě Třince?
To zranění bylo dlouhé. Jsem rád, že jsem zpátky s klukama a že půjdeme společně za tím, co všichni chceme.
Naposledy jsi měl oblečený zápasový dres při oslavách mistrovského titulu v Pardubicích, dnes Oceláři neuspěli a klesli na poslední místo. Proč?
Tak to je, tak to někdy v životě bývá. Dostali jsme se dolů sami a musíme se z toho sami taky vyhrabat. Za výkon, který jsme dnes tady v Liberci podali, se nemusíme stydět. Já věřím tomu, že jsme na dobré cestě.
Všichni čekali, co návrat Martina Růžičky s týmem udělá, asi nejen fanoušci se k němu upínali. A dnešek ukázal, že by tvá přítomnost mohla Oceláře nakopnout. Souhlasíš?
Tohle nechám hodnotit jiné lidi. Z naší strany to byl dobrý zápas. Dělali jsme to, co jsme si řekli, to je důležité. A že to výsledkově nevyšlo? Tak to bývá. Občas prostě člověk odehraje dobrý zápas a odměněn za to není. Ale my takhle musíme pokračovat.
Sám jsi měl na konci základní hrací doby velkou šanci zápas zlomit na třineckou stranu, proč to nevyšlo?
Nepovedlo se mi dotáhnout kličku do bekhendu. Možná jsem si toho na sebe vzal v tu chvíli moc. Šest, sedm měsíců jsem nehrál a klid na hokejce jsem asi v tu chvíli neměl takový, jako bych hrál pravidelně a jak bych potřeboval. Nemůžu se na to ale vymlouvat, prostě jsem tu šanci neproměnil a teď už to nezměním. My v Třinci víme, jak dojít na vrchol. Víme, jak hrát. Dneska jsme špatně nehráli, ale musíme v tom pokračovat.
Byl jsi před zápasem nervózní?
Malinko asi jo. Kdyby ne, bylo by to divné. Já jsem se taky ale hodně těšil. Těšil jsem se na to, že s klukama budeme společně válčit. Nebylo mi jedno, že se nedaří. Teď v tom jsme zase všichni, budeme bojovat!
