Jak chutná takové vítězství?
Jsme rádi, že jsme vyhráli, ale prakticky nic není hotové. Série není u konce, jedeme domů a připravíme se na šestý zápas.
Co jste si říkali po první třetině, ve které měli domácí velký tlak?
Snažili jsme se zůstat v klidu. Samozřejmě jsme si k tomu taky něco řekli, Pardubice jsou ve všech zápasech aktivní, hrají skvěle. Pro nás bylo důležité, že jsme to zvládli i za stavu 0:1, otočili jsme stav a dotáhli zápas do vítězství.
Díky nesmírné obětavosti…
Je to play off, to je pořád dokola. Ani Pardubice ani my se nešetříme, necháváme na ledě všechno a konec dne ukáže, kdo nakonec vyhraje.
Zápas rozhodly tvé dva góly, schované střely. Jak bys popsal ten první?
Já chtěl upřímně hlavně trefit při prvním góle netrefit Feryho. Koukal jsem, ať to trefím mezi jeho nohama, se štěstím jsem to dal a byli jsme rádi.
Čekal jsi vůbec, že ti Aron Chmielewski před tím bude přihrávat?
Abych řekl pravdu, nečekal jsem to. Myslel jsem, že bude střílet, ale hezky se to vyklubalo a skončilo to gólem.
Všiml sis, že Sedlák zlomil hokejku a odjel ke střídačce pro novou?
Všiml jsem si toho, to člověk vnímá. Chtěli jsme toho využít. Věděli jsme, že jsou minus jeden, šli jsme hned do střely a naštěstí to tam padlo.
Překvapilo tě, že Sedlák odjel?
To je otázka na Pardubice. Nás zajímalo, jak sehrát přesilovku. V zápasech jsou různé situace, které člověka překvapí. On se rozhodl jít pro hokejku, tak to bylo.
Je třeba v kabině krotit euforii?
My víme s klukama, že nemáme ještě vůbec nic vyhráno. Udělali jsme krok, vedeme 3:2 a víme, že není hotovo. Takhle se budeme připravovat.
Dá se soupeře ještě něčím překvapit?
Už spolu hrajeme X zápasů. Víme, co kdo hraje a je to o detailech. Ty je třeba dělat dobře.
