Lukáši, asi se shodneme, že vstup do zápasu byl v podání Ocelářů výborný. Žádný nástupní tlak domácích, aktivní pohyb i důraz....
Věděli jsme, co na nás může přijít. Dokázali jsme se na to připravit a vstup do utkání jsme měli dobrý. Bohužel pak přišel nepochopitelný útlum, tahali jsme za špatný konec a návrat do zápasu byl těžší.
Čím to bylo, že přišel takový útlum?
Měl jsem takový pocit, že jsme trochu vypadli z tempa. Začala se hodně kouskouvat hra, hodně jsme střídali a hráli jsme na čtyři pětky. Trvalo nám pak trochu déle dostat se zpět do správné pohody.
Přišlo tedy dvoubrankové vedení Zlína. Asi jste si vzpomněli na poslední zápas se Spartou, kdy se Ocelářům povedlo stejné manko obrátit, že?
Řekli jsme si, že už to tady jednou bylo, v posledním zápase. Věděli jsme, že je v naších sílach vyhrát a věděli jsme, že to není ono, že musíme změnit přístup a začít hrát trochu jinak. Myslím, že se to docela povedlo.
Pak přišla branka Vojty Poláka. Bylo to přesně to, co Oceláři potřebovali?
Každý gól, který příjde jako kontaktní, je důležitý. Tým to nastartuje. Na druhé straně, nejhorší situace pro druhý tým je, když najednou vede jen o jednu branku. Začne se strachovat o výsledek a my cítíme šanci. Gól Vojty byl hodně důležitý.
Vyšel i nástup do třetí třetiny. Obrovský tlak v přesilovce, nastřelená tyč, obrovský závar na brankovišti...
Kluci tu přesilovku 4 na 3 sehráli pěkně. Byly tam dlouhé přihrávky přes celou šířku třetiny. Škoda, že se to nepodařilo trefit. Led byl ještě dobrý, svědčil ryhlé kombinaci. Ohromná škoda, že to tam nespadlo dříve.
Pak jste se ale trefil vy. Jak byste svou branku popsal?
Bylo po konci přesilovky, ale stále jsme dohrávali střídání v tlaku. Stano Hudec mi to perfektně poslal po modré, Polda výborně clonil před bránou, navíc byli domácí hodně rozhození a popadali před tou střelou. Byla to branka, na které měla podíl celá pětka.
Podepsal se na brance také fakt, že Sedláček dlouho předtím čelil velkému tlaku bez hokejky?
Určitě. Když brankář nemá hůl, necítí se dobře. Něco mu schází a je rozhozený. Hlavní vliv ale bude určitě ten, že toho moc neviděl a navíc se mi to podařilo trefit pěkně k tyči.
Pak ale přišly přesilovky Zlína. Byl to nejtěžší moment utkání, čelit závěrečnému velkému tlaku domácích?
Rozhodně to byly hodně těžké minuty. Ve chvíli, kdy jsme měli navíc a měli jsme na to zápas otočit přišly rány v podobě vyloučení. Byly to hodně těžké momenty. Jsem hodně rád, že to kluci ubojovali. Moc jsem jim na trestné lavici držel palce.
Za co přesně jste dostal desetiminutový trest?
Postavil jsem se rezignovaně a koukal na rozhodčího. Bez žádných vulgarismů. Ty jsem přidal, až když jsem desítku dostal.
Tak jste si téměř celou desítku odseděl s Josefem Hrabalem, parťákem z obrany. Svrběly vás při pohledu na tlak domácích hodně ruce?
Měli jsme strach a moc jsme si přáli, aby to kluci uhráli. Hrabalovému vyloučení předcházelo naprosto evidentní píchnutí protihráče holí do břicha. Moc se nedivím, že tam nějaké to slovo padlo. V tom jsem stál za ním.
V konečném součtu je bod ze Zlína dobrý nebo špatný?
Já jsem pořád věřil, že ten druhý bod uděláme a klukům jsem v prodloužení a v nájezdech hodně fandil. Velká škoda, že jsme už další branku nepřidali. Martin Vojtek nás celý zápas držel. I on by si určitě zasloužil, abychom tady vyhráli.
V neděli nás na vlastním ledě čekají Budějovice, které dobře znáte. Co na ně bude platit?
Budějovický tým se hodně vyměnil, prodělal obrovskou obměnu kádru. Odešlo jedenáct hráčů. Těžko říct, co od nich čekat. S trenérem Výborným se změnil i rukopis celého týmu. Je hodně těžké vědět, co od nich čekat. Musíme se držet své hry, bojovat a předávět hokej, který se od nás čeká a na který máme a jenom poctivou prací a hlavně respektem k soupeři, který letos předvádí výborné výkony, dojít k vítězství.
Proběhlo už nějaké hecování s Rosťou Martynkem, který se do Třince vrátí v jiném dresu?
To sám osobně nemůžu říct, ale myslím, že kluci, kteří s ním jsou v kontaktu, by nějaké hecování určitě potvrdit mohli. (směje se)
