Po dvou extraligových neúspěších se vám povedl cenný domácí triumf. Co rozhodlo?
Dnes jsme měli výborný pohyb, to byl ten faktor, díky kterému jsme byli o krok vepředu. Jak Vítkovice, tak i my jsme neodehráli předešlé zápasy dobře. Možná opravdu rozhodla větší zkušenost na naší straně. Zaměřili jsme se na zisk tří bodů, které pro nás byly hodně důležité, chtěli jsme odčinit dvě prohry. V předchozích zápasech nám chyběla větší agresivita, lepší pohyb, scházela nám šťáva. Dnes jsme konečně daleko lépe bruslili.
U druhé branky jsi při zpracování kotouče uplatnil také fotbalové dovednosti...
Chtěl jsem si puk zpracovat nohou, ale nakonec to vypadlo odněkud z gatí (usmívá se). Věděl jsem, že gólman stojí trochu mimo. Puk spadl přede mně a dokutálel se do branky.
Už to může znít jako novinářské klišé, ale Vítkovice zřejmě jsou tvým oblíbeným soupeřem. Proti bývalému zaměstnavateli umíš zahrát bez přehnané nostalgie či sentimentu...
Jako specialista na Vítkovice se opravdu necítím, pokaždé jdu na led s tím, že chci vyhrát a dát gól. Neřekl bych, že jsem se musel na Vítkovice nějak zvlášť soustředit. Je to klub, kde jsem vyrůstal, po přestupu to bylo emotivní. Strávil jsem tam dlouhá léta, ale je to minulost.
V úvodu sezony se můžete spolehnout na výtečnou formu Petera Hamerlíka...
Souhlasím. Jemu patří velké díky za dnešní body. Předvedl několik klíčových zákroků, zlikvidoval dost vítkovických šancí. Klobouk dolů.
Při zranění Martina Adamského nastupuješ ve formaci s J. Polanským a V. Draveckým. Tahle spolupráce očividně funguje...
Vlado je buldok, Polda je zase silný na puku. Hraje se mi výborně. Doufám, že to bude jen lepší a lepší.
Odehráli jste v šesti dnech čtvrté utkání. Jak jsi na tom s energií?
Jde o to, aby člověk dobře spal a jedl, což se snažím plnit. Když tyhle pravidla dodržujete, tělo pak lépe regeneruje. Je pravda, že rodina jde v těchto hektických dnech trošku stranou, profesionální hráč se devět měsíců v roce věnuje hokeji. Chci své rodině poděkovat za trpělivost!
