Lukáši, jaké to bylo, nastoupit v soutěžním utkání proti synovi?
Spíš jsem se soustředil na naší hru, v zápase jsem to nějak nevnímal. Chtěli jsme hlavně porazit Olomouc, což se povedlo. Nevnímal jsem to jako souboj proti synovi. Ani pořádně nevím, jestli jsme se na ledě potkali, možná pár střídání ano. Oba jsme obránci, proto se při hře moc nepotkáme. Bylo to dlouho vyrovnané, prostě taktický boj.
Vyrovnávací gól Ocelářů padl v době, kdy byl Jakub na trestné lavici. Nebylo vám ho v té době trochu líto?
Tak to se přiznám, že jsem si vůbec nevšiml, že byl na trestné, ani nevím, čím se provinil.
Hlava rodiny vyhrála, proto je vše v pořádku. Stihli jste si po utkání při podávání rukou něco říct?
Stále mu říkám, že všechno má teprve před sebou, zažije ještě v kariéře hrozně moc výher. Jestli mi něco říkal? Byl jen trochu kyselý, že prohráli (směje se).
Foto: Alena Zapletalová, hc-olomouc.cz
Komu dnes fandila vaše manželka? Ta musela mít asi drobné dilema, že?
Byla tady s mladším synem Tomášem a doufám, že fandila mně (usmívá se). Byli tady i její rodiče, můj táta s mámou to sledovali v televizi.
Oceláři mají sedmou výhru v sedmi zápasech. To je parádní vstup do sezony...
Táhneme za jeden provaz, bojujeme, hrajeme poctivý hokej. I když jsme dnes prohrávali, stále jsme si vytvářeli dostatek šanci a byla cítit snaha převrátit zápas na naší stranu, což se naštěstí povedlo.
