Diváci viděli na domácím kluzišti další výhru po brankově bohatém střetnutí, ale výkon červenobílých nebyl optimální...
Neměli jsme dobrý start do zápasu, byla znát pauza. První třetina byla z naší strany trochu vlažná, ale potom jsme se do toho dostali. Dnes to prostě dopadlo lépe pro nás.
Novým impulsem zcela určitě byl start Jiřího Hudlera. Jak moc byla jeho přítomnost na ledě cítit?
Jirka tvrdil, že hrál zápas skoro po třech měsících, ale nebylo to moc znát. Dobře čte hru, má výbornou přihrávku a z toho mohou těžit ostatní. Všichni viděli, jak obrovský má přehled. Je to pro nás velká pomoc hlavně pro přesilovky. Viděli jste sami, jak úspěšní jsme dnes v početních výhodách byli.
Máš na svědomí polovinu gólového účtu svého mužstva. Hattrick se nepovede každý zápas...
Měl jsem i štěstí, že se to ke mně odráželo. Musím ale říct, že kluci hráli výborně a mě se podařily tři góly prakticky ze stejného místa. Je jasné, že takový zápas potěší.
Tvoje poněkud kuriózní druhá trefa - to byla patička, za kterou by se nemusel stydět snad ani Lionel Messi...
Vystřelil Pepa Hrabal a puk mě trefil do nohy. Odrazilo se to od paty a spadlo to tam. Ze začátku jsem si nebyl vůbec jistý, že to je můj gól. Opravdu jsem nic netušil, až lidi začali křičet a přijeli spoluhráči, tak jsem se začal radovat. Hanzi Peterek mi hned hlásil, že to byl můj gól.
Hattrick bude mít zcela určitě odezvu u týmového pokladníka...
Ještě nebyl čas řešit, kolik mě to bude stát, ale něco určitě vymyslíme. Rád přispěji.
Tvůj úvodní zásah měl pořadové číslo 100 v rámci tvé extraligové kariéry pod Javorovým. Který gól v třineckém dresu se ti nejhlouběji vryl do paměti?
Těžko vybrat, který gól má pro mě největší váhu a který si nejvíc pamatuji. Pokud bych měl vypíchnout jen jeden, tak vzpomenu ten z pátého finále proti Vítkovicím, kdy jsem dával na 2:1, což byla nakonec vítězná trefa a získali jsme titul. Řekl bych ale, že každý gól je pro mě svým způsobem důležitý.
Jiří Hudler: Postupně jsem se dostával do tempa
Dva góly plus jedna asistence. To je příjemná premiéra v novém prostředí, že?
Bude to asi znít divně, ale necítil jsem se dnes dobře. Přiletěl jsem teprve v pátek a je to těžké na aklimatizaci. Postupem času jak se začalo hrát, jsem se ale dostával do tempa.
Jak náročné bylo naskočit do zápasového rytmu po delší pauze?
Ze začátku to bylo tak, že zhruba prvních pět střídání jsem snad ani nezabrzdil. Po jednom souboji v rohu jsem si ale hru lépe osahal. Postupně jsem se cítil lépe a lépe. Skoro tři měsíce jsem nehrál zápas, ale nebylo to myslím dnes špatné.
Častokrát jsi chodil na přesilovky, kde hráli čtyři útočníci a pouze jeden obránce, což není zcela obvyklé...
Neřekl bych, že to byl nezvyklý prvek. Tak to prostě trenér poskládal, že Bonkie byl u mantinelu a Venca Varaďa pracoval před brankou. Na ledě byli často dva praváci a poté máte víc možností k zakončení. V Detroitu jsem v tomto stylu přesilovky taky hrával. Tam jsem ale byl spíš na levé straně. Není důležité, kdo chodí na přesilovky, podstatné je co nejvíce střílet. Měli jsme využít i situaci pět na tři, což se ale nepovedlo. Jinak to ale bylo parádní, pomohli nám i diváci. Bylo to strašně příjemné.
Na ledě dnes velmi slušně fungovala tvá ex-vsetínská spolupráce s Davidem Květoněm a Josefem Hrabalem...
Abych se přiznal, moc jsem s nimi ve Vsetíně nehrál, oni jsou mladší. Je ale jasné, že kluky už dlouho a dobře znám. Když jsem byl v Americe, tak jsem občas sledoval na internetu, jak se jim daří. Je super, že tady můžeme být spolu.
Fotogalerii z utkání Třinec - Chomutov si můžete prohlédnout zde
