Tomáši, dnes to byl zápas pro hodně silné nervy…
Takovýto zápas jsem už dlouho nezažil. Jsem velmi pyšný na všechny kluky, že jsme se za žádného stavu nevzdali a stále věřil. Bylo to velmi těžké utkání, každý odvedl maximum. Touha po vítězství byla u nás větší, než u Chomutova.
Čtyřicet střel na bránu, opět to byl Třinec jak ho známe. Byly to pokyny trenérů, ať střílíte co nejvíc?
Když nestřílíte, tak nemůžete dát gól, a když nedáte gól, nemůžete vyhrát. Každý jeden zápas, kdy budeme mít čtyřicet střel, budeme se tlačit do brány a po střelách budeme zastavovat a nebudeme chodit do oblouků, tak máme šanci. Gólmani jsou teď tak kvalitní, že pokud střelu vidí, chytí ji. Jediná cesta je přes dorážky, před brankou to bohužel bolí, takový je ale dnešní hokej.
Dal jste dva góly, cítil jste, že byste měl pomoci střelecky trápícímu se týmu?
Je jedno, kdo ty góly dá. V posledních dvou zápasech jsem se neprosadil, vždycky na sebe mám ty největší nároky a nikdy se sebou nebudu spokojený. Stále to může být lepší, pokaždé je co zlepšovat. Dnes jsme hráli celých šedesát pět minut.
U první trefy jste překvapil brankáře střelou mezi nohy, byl to záměr?
Viděl jsem Vlada Draveckého, který šel soupeři do těla, a kotouč tam zůstal volný. Vteřinku jsem si jej podržel, pak jsem si všiml beka, který ode mne trochu odstoupil. Jako by chtěl bránit vzdálenější tyčku. Chtěl jsem proto rychle dát puk na bránu a překvapit brankáře. Na vyrážečku to nemělo cenu, proto jsem se snažil to dát na první nohu a naštěstí to tam prošlo.
Hosté pak ale otočili vývoj, vypadalo to, jako byste přestali hrát…
Neřekl bych, že jsme přestali hrát. První gól padl po teči, u druhého nám mezi pětici hráčů vletěl jeden hráč a bylo srovnáno. Před zápasem jsme si říkali, že ať je stav jakýkoliv, musíme hrát to, na čem jsme shodli. Ať už vyhráváme nebo ne. To jsme dodrželi do samotného konce duelu, proto si myslím, že jsme vyhráli zaslouženě.
Jaká byla nálada na střídačce, když se soupeři povedlo otočit?
Člověku proběhnou hlavou kdejaké myšlenky, my se snažili myslet pozitivně. Nehráli jsme špatný hokej, bohužel nám po dvou chybách dali dvě branky. Ve zbytku zápasu jsme je ale tlačili, vytvářeli si šance, i několik tyček tam bylo. Stále jsme věřili ve vítězství.
Závěr byl velmi hektický. Nejprve zrušené trestné střílení, pak srovnání čtrnáct vteřin před koncem. Co se dělo na střídačce?
Když neuznali ten nájezd, tak Zbyňa Irgl přišel na střídačku a všem říkal: Pojďme, teď dáme góla. Každý z hráčů v určitý moment zabral a přinesl něco do týmu. Všichni jsme byli nahecovaní, navíc Šimon Hrubec chytal výborně. Když máte podporu v brankářovi, a my v týmu máme dva super gólmany, tak se hraje lépe. Měli jsme dost šancí, několik tyček tam bylo, chvála Bohu, že se nám to povedlo otočit.
Nájezdy rozhodl Vladimír Luka, hráč druholigového Frýdku-Místku. Co říct na jeho téma?
Věděli jsme, že má železné nervy. Už na tréninku ukázal, že s úplným klidem velkého střelce to dokáže provést. Ještě nám i říkal, že si věří a co bude dělat. Klobouk dolů jak to rozhodl.
Bude to ten zápas, který nastartuje Oceláře k lepším výkonům?
V každé sezóně jsou momenty, kdy vás to nakopne. Byl bych rád, kdyby toto byl jeden z těch milníků, který nás posune dál. Zítra se přesouváme do Karlových Varů a musíme se začít chystat na další zápas. Každý duel teď pro nás bude jako v play-off.
