Třinečtí mladíci zvládli výborně už základní část, ve které se s výjimkou první poloviny října vyvarovali větším herním výpadkům, a s 53 body brali ve východní skupině druhé místo. V nadstavbě pak Oceláři své výkony ještě vyšponovali. V základní hrací době prohráli třinečtí mladíci jen čtyřikrát a skupinu O pořadí v play off ovládli s šesti bodovým náskokem na druhou Kometu. “Někteří naši hráči udělali během sezony velký pokrok. Uvědomovali si, že dřina má smysl a makali na sobě. Uvěřili také našemu systému a tomu, že můžeme být úspěšní. S přibývajícími koly rostla chuť a vyhráli jsme i nadstavbu.”
Do vyřazovací části tak Oceláři šli jako nejvýše nasazený tým s jistotou, že každou sérii začnou na domácím ledě. “Klukům jsme před play off říkali, že titul může vyhrát kdokoli. Pardubice doplnily kádr o hráče z béčka, posilovali také ostatní. Týmy vypadaly trochu jinak. I my jsme si vytáhli z Frýdku-Místku Oskara Haase, Michala Ramika a Adama Cedza. Zajímal nás proto jen nejbližší zápas, na něj jsme se soustředili.”
V play off se svěřenci trenéra Reného Muchy prezentovali jako mistři obratů. Semifinále proti karlovarské Energii museli Oceláři otáčet ze stavu 0:2 na zápasy, podobný kousek pak vytáhli i proti Brnu. “Když nám teklo do bot, výkon mužstva stoupl. Přiklonilo se k nám i štěstí, ale kluci mu šli naproti. Ukázali, že jsou neskutečně odolní. Třeba kapitán Patrik Šutý měl v semifinále problémy s kotníkem. Přicházel i odcházel na zimák o berlích, které před zápasem odhodil. Je to velký bojovník, šel klukům příkladem, jak se dokázal obětovat pro tým.”
Zejména po prvních zápasech finále si ale třinečtí mladíci museli v kabině vyříkat spoustu nepříjemných věcí. Domácí utkání totiž Oceláři nezvládli nejen výsledkově. “První zápas jsme bojovali především s brankářem Kavanem, ve druhém jsme se neměli od čeho odpíchnout. Zápas jsme odehráli jak nějaký přátelák. Kluci měli v kabině svěšené hlavy. Padala kritická slova a pomohla také hořká slova zkušeného Honzy Peterka. Moc se mi líbil i rozhovor našeho kapitána Patrika Šutého. Hlavní myšlenkou bylo, že s takovým výkonem si finále a titul nezasloužíme. Trefil hřebíček na hlavičku, kluci šli do sebe.”
Díky celé sérii parádních obratů nakonec mladí Oceláři dotáhli sezonu až k vytouženému zlatu. Mistrovský titul v kategorii juniorů slavil Třinec potřetí za posledních osm let. “Chtěl bych celému týmu poděkovat za celou sezónu, stoupající výkony v play-off a výbornou reprezentaci celé organizace. Dále chci poděkovat našemu vedení za podporu po celou sezónu a hlavně v play-off. Dodávalo nám to sílu. Chci poděkovat taky trenérům A-týmu, všem mládežnickým trenérům naší organizace a trenérům v partnerském Frýdku-Místku, kteří se všichni podíleli na rozvoji a výchově některých hráčů. A především celému realizačnímu týmu - Jirkovi Juříkovi, Pepovi Lucákovi, Vaškovi Petrášovi, Rudovi Tluszczikovi, Tomáši Sikorovi, Standovi Synčákovi, Ivetě Wojnarové, Michalu Papajovi a našemu srdcaři šoférovi Lukáši Machačovi, bez kterých by tento úspěch určitě nebyl.”
