Běžela 54. minuta utkání a v přečíslení dva na jednoho nahrál Vladimír Roth bekhendem útočníkovi s číslem 27. Ten z poměrně nesnadné pozice, kdy kotouč poskakoval, dokázal zvýšit na 3:1 a uklidnil tak před závěrem své mužstvo: "Konečně to přišlo, čekání bylo docela dlouhé. Už jsem skoro nevěděl, jak chutná radost z gólu. Je to opravdu příjemné zase po delší době skórovat," upřímně přiznává a přidává komentář ke svému gólu: "Abych pravdu řekl, čekal jsem, že mi to Roťák přihraje, protože on moc nestřílí. Vláďa je typem hráče, který když někoho vidí, tak se snaží situaci vylepšit. Asi bych mu to dal sežrat, kdyby sám zakončoval a nedal gól," široce se usmívá extraligový rekordman.
Ze všech stran přitom musel v těchto dnech slýchat, kdy prolomí svůj střelecký půst. Jak tedy snášel neustálý mediální tlak a očekávání široké veřejnosti na svou osobu? "Snažil jsem se být pozitivní. Když loni máte 40 gólů a najednou nic nedáte, je to trochu nezvyklé. Jsem upřímně rád, že to skončilo. Oproti loňsku jsou pocity rozdílné, musím ochutnat i tu druhou stránku mince, nebylo to ideální. Už se to hromadilo, trochu to lezlo do hlavy. Ve druhé třetině, kdy jsem neproměnil šanci, tak jsem si vylil zlost na mantinelu, což bych neměl dělat, ale musel jsem to prostě ze sebe vypustit."
Na začátku aktuální sezony se musí vyrovnat se skutečností, že třinečtí trenéři častokrát podle vývoje utkání točí jednotlivé formace. Jak z osobního hlediska hodnotí tyhle rošády? "Je to rozhodnutí trenérů, já to akceptuji. Je třeba to brát, nemám problém si zvyknout na různé spoluhráče. Je to vždy o souhře, ale stále platí, že Bonkie s Vencou jsou výjimeční hráči. Je to na trenérech, jak to nakonec poskládají. Podstatné je, že se nám teď daří a máme body. Doufám, že v tomto trendu budeme pokračovat," přeje si závěrem.
