"Bylo to drsné," řekl po utkání na Spartě třinecký brankář Šimon Hrubec. Teprve jednadvacetiletá brankářská naděje si poprvé zkusila extraligu a na ledě pražského celku to neměla vůbec jednoduché.
Hrubec hned na začátku zápasu předvedl minelu jako ze žáčků, po které domácí srovnali na 1:1. Poté už ale v bráně exceloval a zazářil pětačtyřiceti úspěšnými zákroky. Sparťané nejednou obraceli oči v sloup.
Právě hlavně zásluhou Šimona Hrubce Oceláři v Praze vyhráli 4:3 a minimálně do pátku se vyhoupli do čela extraligové tabulky.
Osmačtyřicet střel soupeře na bránu v premiérovém utkání v extralize, to byl slušný zápřah, co?
Bylo to drsné. Ale pro mě lepší. Byl jsem furt v permanenci, což je mnohem lepší, než kdyby na mě šlo dvacet střel. Z mého pohledu pro nováčka ideální zápas.
Jak jste si premiéru užíval?
Bylo to dobré! Je to paráda. Moc jsem se na ten zápas těšil. Tři roky jsem na šanci čekal v Budějovicích, přišla až teď v Třinci. Jsem šťastný.
Kdy jste se vůbec dozvěděl, že půjdete do brány?
Těsně před zápasem. Hamas si na tréninku udělal něco s rukou, ale ještě na rozbruslení před zápasem šel jako jednička, aby vyzkoušel, jestli to půjde. Udělal jedno cvičení, ale pak mi řekl, ať už si to vedu podle sebe. Že půjdu do brány.
Byl jste hodně nervózní?
Nebudu si na nic hrát, byl jsem dost nervózní. (usmívá se.)
Projevila se ta nervozita na prvním gólu, kdy jste při rozehrávce trefil soupeře, který mohl střílet do prázdné brány?
Nemyslím si, že to bylo nervozitou. Jsem mladý a nezkušený. Čím víc zápasů za sebou budu mít, tím líp tyhle situace budu vyhodnocovat a řešit. Hodně jsem se tím gólem naučil.
Co se vůbec při té situaci stalo?
Puk skákal a já nechtěl nic vymýšlet, hrál jsem ho z první. Pacovský mou myšlenku vystihl. Byla chyba, že jsem pro ten puk vůbec jel. Náš bek by tam byl asi dřív, tým to shodilo hodně dolů.
Hned potom jste křičel směrem ke střídačce. Byla to omluva spoluhráčům?
Nebyla to omluva. Ztrapnil jsem se a řval na rozhodčího, jestli to nebyl ofsajd. (Směje se) Hned jsem si ale uvědomil, že to je pořádný průser. A že to nedopadlo dobře.
Jak vám po tom gólu bylo?
Kdybych řekl, že to se mnou nezamávalo, tak bych kecal. Potom ale přišlo pár dobrých zákroků a dostal jsem se z toho. Ubránili jsme dvě přesilovky pět na tři, dost jsem tam toho pochytal a nakonec jsem se cítil dobře.
Kdy vám v zápase bylo nejhůř?
Asi posledních pět minut. Sparta nás začala tlačit a měla výhodu přesilovek 5 na 4 a pak i 5 na 3. V tu chvíli jsem si řekl, že je zle. Nakonec nám ale hodně moc pomohlo zbytečné vyloučení Vallina. V tu chvíli jsem už věřil, že to dochytám a vyhrajeme. Že budu mít podíl na první výhře. (Usmívá se)
Po utkání jste dlouho konverzoval s trenérém brankářů Kamešem. Už jste spřádali plány, jak si vybojovat post jedničky?
Ne ne. (Usmívá se) Bavili jsme se o tom prvním gólu a řešili další herní situace. Nakonec mě ale pochválil. Od toho, jestli budu chytat, tady je hlavní trenér. Každopádně já jsem připravný a čím víc zápasů odchytám, tím budu raději.
