Proč padla volba právě na Oceláře?
Taylor Leier: Popravdě to bylo dost spontánní rozhodnutí. Je to tak dva nebo tři dny, co mi zavolal agent, že ho třinecký sportovní ředitel oslovil s nabídkou. Byl jsem a stále jsem z toho nadšený! O Třinci jsem toho příliš nevěděl, ale snažím se nasát každou dostupnou informaci. V Česku jsem byl jednou v životě, takže jsem oslovil pár kluků, kteří hráli poblíž. O organizaci mluvili s obrovským respektem a to mi pomohlo se rozhodnout.
Jake Rodewald: U mě to mělo vlastně hodně podobný průběh. Přiznám se, že jsem o Třinci ani Ocelářích moc věcí nevěděl, ale tenhle domácí úkol jsem udělal! (usmívá se) Napsal jsem pár kamarádům, se kterými jsem hrával a mají zkušenosti s českou extraligou. Tuším, že si budeme rozumět!
Jak rychlé to poté nabídce bylo?
TL: (smích) Všechno se událo v neuvěřitelně rychlém sledu!
JR: Myslím, že to bylo méně než týden od nabídky, podepsání kontraktu a letu přes Atlantik sem do Česka. Neskutečná rychlost. Šlo to ráz na ráz.
TL: Myslím, že jsem si začal balit ve středu a v pátek jsme měli zabookovaný let do Česka. Tohle byla fakt strašná rychlost (smích). Hlavně středa a čtvrtek byly fakt šílené.
Když se všechno odehrálo tak rychle, jak se vám vůbec cestovalo? Odkud přesně jste letěli a jak dlouho?
JR: Já jsem letěl z Winnipegu do Toronta, kde jsem se potkal s Taylorem. Odtud jsme už společně letěli do Frankfurtu a z něj pak do Prahy. Myslím, že jsem na cestě strávil asi nějakých 27 hodin. Docela dlouhá cesta, cítím se teď dost unaveně.
TL: Jsme rádi, že jsme tu!
Znali jste se už předtím setkáním na torontském letišti?
TL: Jo, už jsme se znali.
JR: S Taylorem jsme proti sobě několikrát hráli. Myslím, že jsme se poprvé potkali někdy…
(Taylor mu skáče do řeči) v juniorské lize!
JR: Jo, v kanadské juniorce. Hráli jsme proti sobě, kdy on hrál za Portland. Já tehdy začínal v Regině. Taylor je ze Saskatoonu, máme nějaké společné kamarády, takže se známe asi zhruba od 16 let. Takže nějakých deset let!
TL: To jo! Když jsem podepsal smlouvu, tak jsem v tu chvíli ani nevěděl, že nabídku hrát za Oceláře dostal i Jack a že se rozhodl za ně hrát. Napsal mi to až agent, že Jack Rodewald zrovna podepsal. Já mu hned odepisoval: „To vážně?!“ Je fajn, že mám kamaráda, se kterým jsem tu cestu absolvoval a budu s ním v týmu.
Takže už se těšíte, že si po tolika letech zahrajete společně?
JR: No jasně! Ale nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, že by to tak kdy mohlo dopadnout. Jasně, v profesionální kariéře se vám několikrát stane, že se potkáte s někým, koho už jste znali z dřívějška. Je to příjemný bonus, že společně budeme hrát pod jednou organizací. Ale nepřemítal jsem nad tím. Přece jenom Taylor byl podepsaný ve Filadelfii a já byl pod smlouvou v Ottawě, hrávali jsme proti sobě v těch prvních letech jako profesionálové. Je to zvláštní shoda okolností, že budeme hrát společně. Ale je to super a mám z toho obrovskou radost.
TL: Jack hrával s mým bratrancem v juniorech, takže jsem slýchával historky z druhé ruky. No, ten minulý týden byl vážně dost spontánní…
Co víte o Třinci jako takovém?
TL: (usmívá se) Učíme se! Víme, že se tu vloni hrálo mistrovství světa juniorů, viděl jsem fotky a WERK ARENA vypadá úžasně! Jsme strašně natěšení, až se do haly podíváme a zahrajeme si tam. Je strašná škoda, že se nesmí hrát s fanoušky. Protože mi kamarádi říkali, že v Třinci jsou skvělí fandové, pořádně hlasití, takže je zábava před nimi hrát.
JR: Potvrzuji. O městě toho moc nevím, ale viděl jsem fotky areny a byl jsem ohromený. Vypadá úplně nově. Co jsem slyšel od některých hráčů, kteří v Třinci hrávali, tak je tu skvělá fanouškovská základna. Dneska jsem se učil, jak to slovo vyslovit. Bez akcentu se to ale neobjede: Tri-nes.
No a co znamená Oceláři víte?
TL i JR současně: Ne.
V angličtině jsou Oceláři Steelers. Oceláři proto, že jednou z dominant města jsou železárny.
TL: Viděli jsme ji na fotkách! Jsou ohromné!
Motto klubu je „Máme sílu dračí“, protože v logu klubu je právě drak.
TL: Jo, draka jsem viděl na dresech. Moc povedené.
JR: Už se těším, až ho obléknu.
Znáte někoho ze současného kádru osobně?
TL: Osobně jsme se s klukama neznáme, ale já i Jack jsme hráli proti třem nebo čtyřem. Počkat…(přemýšlí)
JR: Já teda hrával s Ethanem Werekem, který tu vyhrál před dvěma lety titul. To je jediný kluk, který v týmu hrával a znám se s ním osobně. Ale od vidění, teda z toho, že jsme proti sobě hráli v kanadské juniorce…
TL mu skáče do řeči: Oba jsme hráli proti Musilovi, Gernátovi a…(přemýšlí)
JR: Stránskému!
TL: Jo, přesně. Stránský hrával za Saskatoon, což je moje rodné město. Gernát s Musilem hrávali za Edmonton. Musil pak hrál ještě za Vancouver. To bylo ve WHL, hrávali jsme zhruba ve stejnou dobu, i když my jsme teda o něco mladší – přeskočili jsme pár ročníků (usmívá se).
Jak se těšíte na led?
TL: To už je tak strašně dávno, co jsme hráli zápas! Myslím, že jsme byli oba dva teda extrémně trpěliví. I když tahle pandemie je frustrující pro všechny. Je těžké najít práci, cítit se být součástí týmu. Strašně, ale fakt strašně se těším na led. Chci zas vyhrávat, dávat góly, pomáhat týmu. Tohle jsme ani jeden z nás nezažili už od března, a to je fakt strašně moc dlouhá doba. Rozhodně delší než obvykle. Bože, já se tak těším!
JR: Je to…Celý svět je vzhůru nohama, životy mnoha lidí po celém světě jsou jakoby někdo zmáčkl tlačítko pauzy na přehrávači. Ať už jde o jejich práci, sociální kontakty. Jasně, jsme „jen“ profesionální hokejisté. Ale představte si, že jste zdraví a nemáte moc možností, jak v Severní Americe dělat od března svou práci. Člověk má z toho hlavu plnou nepříjemných myšlenek, je zmítán emocemi. Je to frustrující. Ale fakt, že jsme teď tady a jsme zase součástí hokejového týmu, připraveni naskočit do hry. Je to skvělý způsob, jak začít nový rok!
TL: Máme štěstí.
JR: Jo, to máme.
Takže jaké cíle tady máte?
TL: To se vážně ptáte? Vyhrát.
JR: Myslím, že tým má dobře rozjetou sezonu, drží se na vrcholu ligy. Snad Ocelářům pomůžeme k tomu, aby na tom vrcholku zůstali. Hlavní cíl zkrátka je, abychom vyhrávali. Když k tomu získáme nějaké zkušenosti, zažijeme jinou soutěž a zkusíme žít v úplně jiné zemi, bude to pro nás jenom fajn. Ale hlavní je, abychom naším stylem hry přispěli k úspěchu celku. A když z toho budeme mít navíc i radost z vítězství, tak to bude parádní.
TL: Jo, to je pravda, že ta sezona je rozjetá skvěle. Ostatně jedna z prvních věcí, co jsem hledal byla, jak na tom Oceláři jsou. Dost to vypovídá o týmu i celé organizaci, jakým způsobem fungují. Když přemýšlíte nad tím, že někde chcete hrát, tak ty top týmy jsou vždy tím místem, kde byste si chtěli zahrát. Pro mě i Jacka to bude první životní zkušenost s hokejovou ligou v Evropě, těším se na nové zkušenosti, impuls i celé to dobrodružství, která nás tu čeká.
Dobře! Poslední otázka na vás na oba. Protože fanoušci nemohou být na svých místech ve WERK ARENĚ, jen tak vás naživo neuvidí. Takže zkuste jim teď říct, na se od vás mají těšit?
JR: Takže…Obyčejně hrávám na křídle, jsem docela urostlý s hokejkou napravo. Docela rychle bruslím, strašně mě baví střílet góly. Řekl bych, že jsem útočník, který dokáže hrát dobře dopředu a odpracovat to vzadu. Umím být docela tvrdý, ale mám i slušnou techniku hole.
TL: (zamyslí se) Řekl bych, že jsem středního vzrůstu, ale dost rychlý. A houževnatý! Snažím se skórovat, jak jen to jde. Miluju střílet góly! Myslím, že dokážu hrát nahoru i dolů. Mám rád nájezdy a trestná střílení. Doufám, že si v týmu vybuduji dobrou pozici a budu mít vedle sebe dva fajn spoluhráče, protože pak je hokej mnohem větší zábava. Vážně se těším, až přiložím ruku k dílu a pomůžu týmu k úspěchu.
