První duel v novém klubu dopadl na jedničku. Výkon Ocelářů byl navíc velmi slušný...
Řekli jsme si, že na Kometu vletíme, což se docela povedlo, spadly nám tam tři góly. Pak jsme ale udělali několik chyb, kterých se musíme vyvarovat. Ještě máme trochu času na tom pracovat. Jinak to byl výborný týmový výkon. Byly tam sice pasáže, kdy nás soupeř přehrával, ale vždy jsme to ustáli a povedly se nám góly. Z osobního hlediska je to super premiéra. Podruhé za sebou jsme porazili kvalitního soupeře, což je před startem sezony potěšující. Nabereme sebevědomí, budeme hrát ve větší pohodě.
Po dlouhé době znovu v zápasovém rytmu. Jak náročné to bylo?
Bylo to lepší než jsem původně čekal. Snažil jsem se držet svého stylu a číst hru podle kluků. Věřím, že tak to bude pokračovat. Fyzicky jsem se cítil výborně, ale když po tak dlouhé době hrajete v Česku hokej, nevíte moc, co od toho očekávat. Poslední zápas jsem hrál někdy v dubnu, což je docela dlouhá pauza. Kluci mi ale moc pomohli.
Nastoupil jsi v útočné formaci s hokejovými dvojčaty - Jiřím Polanským a Martinem Adamským. Vzájemná spolupráce očividně fungovala...
Absolvovali jsme spolu jen jeden trénink, ale jsem rád, že nám to sedlo. Jsou to výborní hráči, snažím se číst jejich hru a být užitečný hlavně před brankou. Zatím to hodnotím pozitivně.
Dnes jsi hrál s číslem 44. Bude tomu tak i během sezony?
Tohle číslo jsem nosil už při posledním angažmá ve Švédsku. Klub mi objednal dres s číslem 44 na Ligu mistrů, proto jsem si řekl, že si ho nechám. Žádné zvláštní pouto k tomu nemám. Je úplně jedno, jaké číslo nosíte vzadu, hlavní je to, co nosíte vepředu (usmívá se).
