Na počátku sezóny třinečtí mladíci pravidelně střídali výhry s prohrami, v pátém kole ale přišel zlom. Na ledě Přerova sice Oceláři inkasovali jako první, následně ale pěti góly otočili zápas na svou stranu a byť se Zubři dotáhli na dostřel, slavili svěřenci trenéra Raszky zisk tří bodů a výhru 5:4, která odstartovala dlouhou sérii osmi utkání bez porážky. Během této šňůry byla hned dvakrát pokořena hranice magické desítky, útočné řádění mladých Ocelářů tehdy odnesli Vsetín s Olomoucí.
V zápase s Porubou ukázali Oceláři týmovou sílu!
Na ledě TORAXU nezačali třinečtí mladíci vůbec dobře a po úvodní části ztráceli tři branky. Že je zápas za takového stavu ztracený? Ale kdepak. Ve zbývajících čtyřiceti minutách vstřelili mladí Oceláři pět gólů a připsali si již osmé vítězství v řadě.
Proti Vítkovicím se ovšem svěřenci trenéra Raszky ani podruhé v sezóně střelecky neprosadili a dlouhá série byla u konce. Tento zápas ovšem třinecké mladíky nezabrzdil, ba naopak. Po prohře s regionálním rivalem začali Oceláři novou vítěznou šňůru a když započítáme vítězství nad Šumperkem v posledním kole, čítá v tuto chvíli jejich série již pět zápasů.
Základní část v číslech |
|
|---|---|
| Umístění v tabulce: | 1. místo, 45 bodů |
| Využití přesilovek: | 25,40 % |
| Ubráněná oslabení: | 83,33 % |
| Nejproduktivnější hráč: | Tobiáš Marguš - 36 bodů (20+16) |
| Nejproduktivnější obránce: | Patrik Konderla - 5 bodů (0+5) |
Komentář trenéra Jiřího Raszky k základní části
"Základní část musím hodnotit kladně. Zakončili jsme ji na prvním místě, což si myslím, že jsme nečekali asi ani my sami. Hlavně po výsledcích President Cupu a přípravě, která nebyla úplně ideální. Do sezóny jsme vstoupili bez šesti zraněných hráčů a také tří kluků, kteří jsou ve starším dorostu, takže první zápasy byly takové nemastné, neslané.
Musím ale říct, že kluci se s tím vypořádali dobře, postupně se nám vrátili zranění hráči a naše výkony šly nahoru. Kluci se od léta velkým způsobem posunuli, jsme s nimi spokojeni i v práci na tréninku, které mají úroveň. Hodně kladně hodnotím domácí utkání se Zlínem, které jsme vyhráli 5:1. Kluci dodržovali všechno, co po nich chceme, hráli dobře.
Musím ale přiznat, že teď na konci nám to trošičku upadalo, ať už jde o nasazení v utkáních nebo zodpovědnost. Kluci k tomu často přistupovali hodně laxně, což bylo asi zapříčiněno i zvýšenou sebedůvěrou. To je na jednu stranu samozřejmě dobře, na druhou stranu se to projevilo na zhoršených vstupech do zápasů.
V těchto utkáních se ale prokázala sílu týmu. Třeba na ledě Poruby jsme začali hodně špatně, ale i když kluci prohrávali, tak to nezabalili a byli schopni ten zápas otočit. Trošku mě mrzí zápas s Vítkovicemi, kdy jsme nedokázali prostřelit jejich gólmana, který je nadstandardní a tam se ukázalo, jak jsou důležití rozdíloví hráči, ať už v útoku, kde mají Beránka, Vojtoviče nebo Kylnára, což jsou kluci na stejné úrovni jako u nás Peterek s Raškou.
Jsem ale rád, že ty kluky jsme na první část neměli a museli si to uhrát ti, kteří tu jsou. Udělala se dobrá parta, zodpovědnost na sebe vzali kluci, kteří by třeba takovou zodpovědnost neměli, kdyby tady byli výše zmínění hráči. Dobře se do toho zapojili kluci z osmé třídy, kteří se s tím srovnali a ohromně vyrostli, ať už je to Štěpán Macháček, Pavel Matěj, Tommy Wardas nebo Lukáš Králík.
Taky mě těší to, že vždycky to nějaká lajna vezme na sebe. Že to není o spoléhání na to, že nám to urve jedna lajna, ale pokud se nedaří jedné, prosadí se druhá. Takže z tohoto hlediska jsme spokojeni, ale jak říkám, poslední zápasy nám ukázaly, kde nás tlačí bota. Obranná hra, tam je asi náš největší problém."
A co čeká mladé Oceláře teď?
Sezóna bude pro třinecké mladíky pokračovat tzv. nadstavbou. Ve skupině B sehrají svěřenci trenéra Raszky dalších dvacet zápasů (čtyřikrát každý s každým) a jejich soupeři budou Vítkovice, Zlín, Havířov, Žďár nad Sázavou a Jihlava. Všechny týmy z této skupiny mají jistou účast v play-off o účast na závěrečném turnaji.
Rozpis nadstavbové části najdete ZDE.
