„Šlo o zdvižený varovný prst, vykřičník. Každý zpozorněl. Prohra nám pomohla, abychom měli správné nastavení k týmovému úspěchu. Došlo nám, že samo to nepůjde a že je potřeba pracovat více i dělat věci lépe. To byl hlavní bod a výstup ze zápasu,“ vzpomínal s odstupem deseti let Hamerlík.
Doplnil, že v šatně se po utkání nedělo nic dramatického. „Nehádali jsme se, nenadávali jsme si. Ani jsme nepropadali žádné panice. Daleko horší zápas jsme odehráli se Spartou o pár let později (3:12). Tam jsme podali otřesný výkon, sami jsme se tehdy dohodli, že se vzdáme odměny za výhru z předchozího zápasu. Po Pardubicích nic podobného neproběhlo. Nedostali jsme žádné pokuty ani ultimáta. Měli jsme k tomu poradu, rozbor u videa, ale to je běžný jev,“ pokračoval.
Oceláři po první čtvrtině vedli soutěž, následně ale podlehli Kometě 0:3 a selhali v Pardubicích. „Nebyli jsme na hrušce,“ oponoval Hamerlík. „Ale asi jsme trochu polevili a facka v Pardubicích nás probrala. Každý z nás si vstoupil do svědomí a zamyslel se nad tím, co by mohl udělat lépe. Byl to sice zápas z kategorie, když se nedaří, tak se nedaří. Puky se k nám neodrážely, všechno šlo opačným směrem. Takový výsledek se ale nedá omlouvat smůlou. Uvědomili jsme si, že si musí každý plnit svoje povinnosti lépe. Šlo o důležité poznání, a jak jsme zareagovali, považuju v kontextu celého ročníku za jeden z důležitých momentů. Ukázalo se, že prohra takového rozměru dokáže být i přínosná,“ dodal.
Trenér Břetislav Kopřiva si stěžoval, že chtěli Pardubice porazit útočnou silou a soupeř jim unikal do otevřené obrany. V následujících třech utkáních už Hamerlík inkasoval jen jeden gól, čisté konto si připsal dokonce i na ledě ofenzivní pražské Sparty. „Nedá se říci, že bychom bránili lépe, spíše jsme začali do hry dávat víc srdce a projevila se větší vůle. Každý si plnil svou úlohu a přizpůsobil se týmovému úspěchu. Nikdo neměl se svou rolí problém, že by řekl: Ne, tohle dělat nebudu,“ vysvětlil.
Krajíček dělal spoluhráče lepšími
Vedení klubu se tou dobou povedl i majstrštyk a v průběhu druhé čtvrtiny oznámilo, že udrželo klíčového obránce Lukáše Krajíčka, o kterého byl zájem i v KHL. Lákala ho například Jaroslavl. Elitní bek přitom přišel v létě z NHL jako čerstvý finalista Stanleyova poháru jen na začátek sezony, ale rozhodl se zůstat.
"Všichni jsme byli nadšeni, že prodloužil smlouvu do konce sezony. Hokej je týmová hra, ale vynikal a měl velký podíl na titulu. Byl to pan hokejista. Dělal spoluhráče okolo sebe lepšími. Zdobil ho obrovský přehled, skvěle bruslení, klid. Ne nadarmo měl za sebou slušnou kariéru i v NHL. Navíc to byl miliónový hráč do kabiny s přirozeným respektem," komentoval Hamerlík pozitivní zprávu.
Fascinovalo ho, že se Krajíček při hře ani moc nezpotil. "Míval po zápasech na tričku jen takové malé kolečko mezi prsními svaly. Bylo to dáno i tím, že nedělal zbytečné pohyby. Když jsem vyrazil puk do rohu, nehnal se tam. Nešel se k mantinelu přetlačovat, soupeři nechal puk, ale poziční hrou mu ho vzápětí stejně vypíchl. Jako by říkal, jen si pro něj jdi, za chvíli mi ho stejně předáš. Měl v sobě hokejovou chytrost a dobře četl hru," dodal. Krajíček byl pověstný svou klidnou až flegmatickou povahou. "Dodnes si pamatuju, jak jsem byl po čtvrtém finálovém zápase s Vítkovicemi naštvaný ještě na klubové večeři. Dáváš do zápasu všechno, titul byl už tak strašně blízko. Chyběla jen minuta, ale inkasovali jsme v poslední minutě a prohráli na nájezdy (4:5). Cítil jsem se vyčerpaně a naštvaný. Kroutil jsem hlavou, že jsme utkání nedotáhli," vyprávěl Hamerlík.
Uklidňoval ho právě Krajíček. „Seděl naproti mně a divil jsem se, že to neprožívá. Říkal: ´Buď v klidu, všechno je, jak má být. Jsme v dobré pozici. Vyhráli jen jeden ze čtyř utkání, pořád vedeme 3:1. "Měl pravdu. Věděli jsme, jak je těžké takový stav otočit. Zažili jsme to ve vrchovaté míře v předchozí sérii se Slavií. A nemýlil se, jeho slova se potvrdila. Jen jsme si oslavy oddálili o dva tři dny," pousmál se.
A kdy přesně ho napadlo, že by mohla sezona skončit titulem? "I když jsme vyhráli základní část, tak jakmile začne play off, všechno se maže. Je to klišé, ale je to tak. Většinou vyhraje lépe postavený tým, ale není to zadarmo. Musí hrát na sto procent. O titulu jsem proto poprvé uvažoval až po třetím zápase s Vítkovicemi. Vedli jsme 3:0, věřil jsem, že už to dotáhneme. Nicméně tá nešťastná prohra mě rozhodila. Poslední zápas jsme ale odehráli s velkou lehkostí a vypukla obrovská euforie," těšilo Petera Hamerlíka.
