Slavia už měla Oceláře téměř "na lopatě". Po čtyřech zápasech vedla v sérii 3:1, jenže páté utkání v Třinci ovládli Slezané. Také díky čtyřem gólům Martina Růžičky zvítězili 6:1 a poslali semifinále zpět do O2 arény. Tam ještě ve 28. minutě svěřenci Vladimíra Růžičky vedli o dvě branky: "Prohrávali jsme, ale naděje umírá poslední. Ve druhé třetině se nám povedly nějaké slepené góly a rázem jsme začali doufat. Tohle byl naprosto klíčový zápas, který nás nastartoval za titulem. Se Slavii jsme prohrávali už 1:3 a moc lidi nám nevěřilo. Byli jsme hodně dole, ale dokud soupeř neměl čtvrtou výhru, byli jsme ve hře. Ukázal se náš charakter."
Martin Adamský udělal tečku za zápasem střelou do opuštěné branky v čase 59:44, čímž definitivně rozhodl o triumfu svého týmu 5:3. Třinecký útočník s číslem 83 připomněl ještě jeden pikantní okamžik, který mu po deseti letech zůstal v hlavě: "Vzpomínám na moment, kdy v O2 aréně domácí klub zval na finále. Běžela tam na kostce a také na prstenci nějaká informace o prodeji vstupenek na finále. Řekli jsme si, že Slavia se asi zbláznila, že toto snad není možné. Tohle nás ještě víc nakoplo a naštvalo. V ten moment jsme věděli, že chceme sérii vrátit zpátky do Třince."
Mnozí příznivci Ocelářů zcela jistě nezapomněli ani památnou pěstní potyčku Václava Varadi, který v závěru přetlačil domácího tvrďáka Jiřího Vašíčka: "Je naprosto jasné, že tomu pomohla Vencova vítězná bitka, tohle náš tým před sedmým zápasem pořádně nastartovalo. Venca nás svým přístupem ještě víc nabudil. To byl důležitý moment, po kterém jsme věděli, že už semifinále dotáhneme do vítězného konce."
Rozhodující střetnutí se hrálo o dva dny později na Lesní. Oceláři pražského rivala přetlačili 5:2 a oslavili postup do finále: "Věřili jsme, že doma to stoprocentně urveme. Fakt bych skoro až vsadil barák, že půjdeme do finále. Věděli jsme, že v naší oblíbené plechové aréně s vyprodaným hledištěm v zádech to zvládneme. To se také povedlo!"
