Jak se ti v Oldřichovicích ve fotbalové bráně chytalo?
Těžké, fakt je to těžké. Nebyla to vůbec sranda.
V čem?
Chytnout penaltu je strašně těžké. Snažíš se načíst ty kluky, někteří koukají doleva a pak to kopnou na druhou stranu. Jenže pak jsou i tací, co koukaj tam, kde to následně i kopnou (směje se).
Možná proto se říká, že se penalta nedá chytit, ale jen špatně kopnout?
Určitě. Stoprocentně. Když brankář chytne stranu, ale střela jde přesně k tyči, nic s tím neudělá. Vždycky tam je trošičku později.
Přesto ses stal nejlepším gólmanem turnaje, jak ti to zní?
Asi jsem měl štěstí začátečníka. Přišlo mi, že jsem toho zas tak moc nechytil, ale pak jsem se dozvěděl, že těch chycených penalt bylo devětadvacet... To je sranda. Klukům brankářům v kabině jsem na začátku říkal, že můj cíl je chytit alespoň jednu. Jakože fakt chytit, vystihnout směr, míč vyrazit a to se mi povedlo.
Máš z nějakého konkrétního zákroku radost?
V semifinále šla jedna doleva, tak jsem si pro ní skočil. To bylo fajn!
Cenu pro nejlepšího gólmana a šek v hodnotě pěti tisíc korun jsi ale následně předal druhému v pořadí Lukáši Gasczykovi, který chytil o jednu penaltu méně. Proč?
Protože je to soutěž hlavně pro ty lidi, srdcaře. Já jsem si to tu přijel jen vyzkoušet. Užil jsem si hezké odpoledne, navázal nová přátelství a kamarádství, jsem spokojený. A kluci gólmani mi občas něco poradili, tak jim za to děkuju.
Jaká byla v brankářské kabině parta, když i brankáři soupeřili mezi sebou?
Jedním slovem skvělá. Počítal se každý zákrok, soutěžili jsme mezi sebou, ale všichni jsme si to navzájem hrozně přáli. Parta tady byla skvělá. Nejsou to profesionální sportovci, ale to, co dělají, milují. Bylo krásné sledovat, jakou mají radost a jak se celé odpoledne baví.
