Oceláři po třech nezdarech zabrali, jak bys výhru 4:1 nad Hradcem Králové zhodnotil?
Vyhráli jsme, konečně! A nebylo to vůbec jednoduché utkání. Zase to bylo jen o jedné brance. Naštěstí jsme ji dali ve třetí třetině my, pak jsme si pomohli přesilovkou a už vedení udrželi. Důležité vítězství, na které musíme navázat dál.
Zápas jsi vítězným gólem rozhodl ty sám, jak bys ho popsal?
Já si ho pořádně vlastně ani nepamatuju (směje se). Jsem hlavně rád, že jsem týmu i takhle mohl pomoct. Jestli můžu, rád bych tenhle gól věnoval prababičce. Před třemi dny nás opustila, odešla do nebe. Tohle byl gól pro ní. Doufám, že se dívala.
Sledovala babička tvé zápasy často, chodila sem na hokej?
Teď už byla hodně stará, byla spíše doma. V televizi ale viděla každý zápas, byla jedním z mých největších fanoušků. Měla hokej moc ráda.
Před svou gólovou střelou jsi přitom původně chtěli jít do kombinace, nahrávat, že?
Měl jsem to totiž na bekhend. Věděl jsem, že bych tam poslal jen takovou žabku, tak jsem to chtěl raději ulít do strany. Když se to ke mně ale vrátilo zpátky, už jsem nic nevymýšlel a poslal puk do branky.
Z týmového hlediska je výhra asi důležitá, ale hra Ocelářů má ještě k ideálu daleko. Souhlasíš?
Nemáme to doladěné, pořád nám hra pokulhává. Máme na čem pracovat a dobře to všichni víme. Poctivou prací se z toho jako vždy můžeme dostat. Musíme hrát dál poctivě dozadu, moc gólů nedostáváme. Z jednoduchých věcí si musíme pomáhat i vepředu, dát jeden, dva góly. Ono si to postupem času sedne, bude to lepší a lepší.
