Dane, přibližně deset dní už spolu s týmem polykáš plné tréninkové dávky. Jaké jsou tvé aktuální dojmy?
Musím to zaklepat. Hlava mě nezlobí. Dovoluje mi to trénovat naplno, makám jako ďábel, abych byl co nejdřív zpátky. Předtím jsem trénoval jen individuálně, chodil jsem na led v šusťákách. Teď už jsem v plné zátěži. Nejsem schopný říct přesný termín, ale chtěl bych stihnout poslední zápasy v základní části. Potřebuji dohnat manko ve fyzičce. Pracuji na tom prakticky celý leden, kdy jsem začal s postupnou zátěži, časem jsem si přidával a posledních 14 dní jsem do toho šel opravdu naostro.
Popiš prosím, jak probíhaly zdravotní vyšetření v nemocnici...
Během vyšetření se vylučují další komplikace. Dělá se cétečko (CT – computer tomography, radiologická vyšetřovací metoda, pozn. autora), magnetická rezonance, vyšetření očí, aby se vyloučilo nějaké poškození mozku. Když se tam nic nenajde, stanoví se diagnóza, která vychází z toho, jak se člověk subjektivně cítí. Motanice, bolest hlavy, malátnost či únava. Tohle vše může být následkem otřesu mozku. Bolela mě hlava při ostřejším světle, což bylo hodně nepříjemné.
Návrat po tak dlouhé době nebude snadný. Neobáváš se eventuálních komplikací?
Jsem si vědom toho, že může nastat nějaká kolizní situace, ale na tohle člověk nemůže předem myslet. Snažím se co nejlépe připravit taky posilováním, musím být stoprocentně připraven, abych byl schopen čelit eventuálním střetům, nebo se jim zcela vyhnout. Trénink je fajn, ale zápas nic nenahradí.
Jak zpětně vnímáš inkriminovaný střet s plzeňským Dudou?
Nedávno jsem po dlouhé době ten zákrok viděl, nechtěl jsem to předtím sledovat. Těžko soudit. Nechce se mi věřit, že by někdo šel na led s tím, že chce někoho úmyslně zranit. Někdy to prostě vyplyne z herní situace. Hokej je hrozně rychlá hra a takové problémy se mohou objevit.
Přišly na tebe během marodky černé myšlenky, že už si letos nezahraješ?
Hlavou se honí různé myšlenky. Občas má člověk tendenci propadnout skepsi a pesimismu. Nebylo to vůbec lehké období hlavně po psychické stránce. Vnímal jsem ale podporu svého okolí, rodiny, přátel. Byla to dlouhá doba a člověk uvažuje o různých variantách, to nebudu zastírat, ale momentálně jsem opravdu šťastný, že se mohu naplno připravovat na zápasy.
S otřesem mozku má zkušenost i hvězdný Sidney Crosby z Pittsburghu. Sleduješ jeho příběh?
Ten dopadl ještě hůř, hokej si nezahraje déle než já. S touhle diagnózou to fakt není legrace, nelze uspěchat návrat do hry. Člověk přehodnotí určité věci, mohou se změnit životní priority.
Domácí zápasy téměř pravidelně sleduješ zpoza mantinelu. Při pohledu na spoluhráče tě asi musí svrbět ruce i nohy...
Je to těžké. Hlavně ze začátku to bylo opravdu zvláštní, kdy jsem musel sledovat hokej jen zpoza plexiskla. To bylo v době, kdy jsem si nepřipouštěl, že bych mohl tak dlouho absentovat. Později už člověk na sebe tolik netlačí. Pokaždé jsem to docela intenzivně prožíval. Věřím, že už brzy si s klukama znovu vyzkouším pořádný zápas.
