Josefe, máte za sebou dva zápasy v útoku, jak se jako obránce cítíte?
Cítím se normálně. Je to pro mě nová výzva, jsem rád, že si můžu vyzkoušet něco jiného. Vnímání hry je z pozice útočníka úplně jiné, než z pozice obránce. V zápase jsou situace, které bek vidí jinak než útočníci a já jsem rád, že si to můžu zkusit.
O které situace se jedná?
Především v obranném pásmu, hlavně přebírání hráčů. Obránce je pořád obránce, má své prostory, útočníci jsou tři a jen jeden z nich brání v předbrankovém prostoru. Myslím si, že jsme to zvládali dobře, vše je především o komunikaci.
Nehrozí, abyste hráli se třemi beky a dvěma útočníky?
Abych se přiznal, tak jsem nad tím přemýšlel. Ještě před tím, než mě trenéři hodili do útoku, jsem si říkal, že tohle v historii nikdo nevyzkoušel. Hrát na středového beka, pak na dva obránce, kteří jenom brání, a dva útočníky, kteří jen útočí. Je to ale pouze taková myšlenka.
Proč jste se přesunul do útoku? Měl jste v začátcích kariéry dilema, jestli být obráncem nebo útočníkem?
Nemáme zdravé útočníky, pár hráčů se zranilo. Asi jsem byl nejžhavější adept z obránců na to, abych si v Hradci zahrál centra čtvrté formace. Dilema…V dětství ne, až teď ve třiceti. (smích)
Vy jste byl vždy útočně laděný, baví vás útok?
Ano, baví. Obránce když jde do útoku a má chuť útočit, tak nemá ten prostor to nějak proměnit v něco, co by týmu pomohlo. Jsou střídání, kdy zrovna brání nebo musí hrát pozičně a nedostane se na puk. Naopak když má útočník chuť a sílu, tak ze sebe může vydat maximum v každém střídání.
Jste obránce, máte jako útočník nějakou výhodu?
Mám větší sympatie k našim obráncům, protože když vidím, že jsou v obranném pásmu pod tlakem, tak pořád ve mně je ta obranná zodpovědnost jim pomoct.
Jak to máte nastavené? Bude se vám chtít vůbec vracet do obrany?
Pořád jsem obránce. Když budu hrát v útoku, tak budu hrát v útoku. Když v obraně, tak v obraně. Vždy jsem se ale snažil být konstruktivní, v útoku dostane člověk víc prostoru na to, aby něco vymyslel.
Zkoušel jste někdy v minulosti roli útočníka?
Jo, v osmé třídě. Vždy, když šlo do tuhého, tak jsem na poslední třetinu šel do útoku. (smích)
