Kubo, vítej v Třinci! Jak se rodil tvůj přesun k Ocelářům?
Upřímně řeknu, že kontakt s Třincem jsem měl dlouhodobě. Už před šesti lety, když jsem odcházel do Finska, tady o mě byl zájem. Byli jsme v kontaktu. Třinec mě samotného vždycky lákal. Tím, že jsem to tady znal, že tu hrál tata. Je to top tým, který má nejvyšší ambice. Říkal jsem si, že bych fakt strašně rád byl jednou v takovém týmu. Po sezoně to vypadalo, že zůstanu ve Švédsku, měl jsem nějaké nabídky. Čím dál víc mě ale lákal Třinec, vrtalo mi to hlavou. Znám prostředí, znám pana Motáka i pana Žabku. Všechno mi do sebe zapadalo. Je to pro mě nejlepší možná cesta, jsem opravdu moc rád, že jsme se dohodli.
Jaké máš na Třinec vzpomínky jako dítě? Táta Lukáš tu hrál od tvých 13 let.
Jako první vzpomínka mě napadá sedmý finálový zápas v roce 2015 s Litvínovem, který se nepovedl. Tatovi jsem strašně přál titul, bohužel to nedopadlo. Strašně rád bych mu ten titul někdy přivezl ukázat já. (usmívá se) Další vzpomínky mám na šatnu a zázemí, které bylo úžasné. Evropská špička, těším se na to.
Konzultoval jsi tenhle krok k Ocelářům s tátou? Má ve tvé kariéře ještě poradní hlas?
Jasně, že jo. Vždycky s ním tahle velká rozhodnutí konzultuju a ptám se na jeho názor. Finální krok samozřejmě dělám podle sebe. Ptám se ale taty i tchána, což je Jirka Vykoukal. Jejich názory mě zajímají.
Prošel jsi Finskem, Švédskem, zahrál sis NHL, k tomu máš 35 startů za národní tým. Nedobíráš si tátu, který hrál celý život českou extraligu?
To bych si nedovolil. (směje se) Tata mi ale dlouho říkal, abych odešel do zahraničí co nejdřív. Po kariéře ho trochu mrzelo, že si cizinu nevyzkoušel. Nějaké možnosti měl, ale nevyužil je. Já byl venku šest let, poznal jsem toho dost.
Šest zápasů jsi odehrál v NHL v dresu Chicaga. Je to největší zážitek kariéry?
Asi ano, těch šest zápasů bylo neskutečných. První zápas úchvatný, pak jsme vyhráli 8:5, v našem týmu byly dva hattricky – Patrick Kane a Brandon Hagel. To člověk nezapomene. I teď ve Finsku a Švédsku bych ale našel spoustu skvělých zážitků.
Při premiéře proti Columbusu jsi odehrál 24 minut, vyhráli jste 4:2. Chytal Marc-Andre Fleury, na ledě byli Kane, Toews, DeBrincat nebo Kubalík…
Nádhera. Moc si té zkušenosti vážím, fakt pecka. Dřív jsem je znal jen z PlayStationu, najednou jsem s nima byl v šatně. Hned jsem hrál první přesilovku s Kanem. Paráda.
Proč se pak nepovedlo ve druhé sezoně přidat další starty v NHL? Celou sezonu jsi strávil na farmě.
Těžko najít jeden důvod. Změnilo se tam celé vedení, přišel nový manažer, nový trenér. Sezonu jsem měl v AHL slušnou, dařilo se mi. Bohužel šance nepřišla, to se stává.
Další angažmá v Malmö bylo jaké?
Super, moc jsem si to užil. Odnáším si z toho opravdu hodně. Těžká soutěž, vyrovnaná. Systém baráže, kdy proti sobě hrají o padáka dva poslední týmy z nejvyšší soutěže, je velký nervák. My jsme oba roky hráli kolem desátého místa, vždycky jsme se ale baráži vyhnuli. Na psychiku záhul. Letos jsme uhráli play off, v předkole jsme porazili Rögle, lidi byli nadšení. Vypadli jsme až pak s vítězem základní části Brynäs 4:2 na zápasy, neměli jsme se za co stydět.
Vnímáš, jak v posledních letech zkvalitnila i extraliga?
Jasně, šla extrémně nahoru. Chodí jsem top hráči. Očekávám, že to bude těžké, že mě samozřejmě nic těžkého nečeká. Musím makat, všechno si uhrát.
Ve Finsku jsi byl dva roky, pak dva roky v Americe a opět dva roky ve Švédsku. Doufám, že u nás zůstaneš déle.
(smích) Já taky doufám! Ty minulé roky jsem úplně nemohl ovlivnit. Z Finska jsem podepsal Ameriku, tak nebylo co řešit. V Chicagu se mi to zavřelo, takže jsem taky musel měnit. Já doufám, že v Třinci vydržím co nejdéle. Že se nám bude jako týmu dařit, to je nejdůležitější.
Sportovní ředitel Jan Peterek říkal, že tě vidí jako two way obránce s hlavní předností kreativitou. Souhlasíš?
Určitě. Řekl bych, že jsem v poslední době ještě zkvalitnil hru dozadu. Ve Švédsku člověk fakt musí umět bránit i útočit, což mi snad docela jde. Snažím se něčím překvapit, mám rád celoplošný hokej založený na bruslení. Hrával jsem přesilovky i oslabení. Neskromně řeknu, že snad zvládnu zahrát cokoli. (úsměv)
Už jsi to naznačil, jsou pro tebe Oceláři velká motivace? Pět titulů v řadě, ale poslední rok konec ve čtvrtfinále.
Já upřímně řeknu, že doufám, že i tohle kluky motivuje k další práci. Zase do toho šlápnout a udělat úspěch. Strašně se těším, až budu v Třinci a poznám hráče a kabinu. Udělám všechno pro to, abych pomohl dostat Oceláře, kam patří.
