Honzo, Sparta se dostala do vedení, vy jste ale rychle odpověděli. Jak jste viděl vývoj utkání?
„Zápas byl vyrovnaný a najednou bum bum a prohrávali jsme 2:0. Řekli jsme si, že do konce třetiny musíme dát alespoň jeden gól, abychom se dostali zpátky do hry. Sotva jsme si to řekli, tak tam padl gól na 2:1 a vzápětí i vyrovnávající. To bylo parádní a dostalo nás to zpět do utkání. Sparta je těžký soupeř, všichni jsme věděli, že to bude vyrovnaná série. Doufám, že divákům se ten hokej líbí, protože takhle by play-off mělo vypadat. Nic není do poslední minuty, jsou to těžké zápasy.
První třetina byla taková oťukávající. Souhlasíte, že zápas rozhýbaly až góly?
„Za stavu 1:1, kdy každé vítězství může rozhodnout celou sérii, jsme oba mančafty začali opatrně. Ten styl vydržel do první branky. Za stavu 0:2 jsme nějak přidali, potřebovali jsme vstřelit branku (směje se).“
Vítězný gól zařídila vaše formace, jak vypadal z vašeho pohledu?
„To byla parádní akce! Květák mě famózně našel, dal mi perfektní nahrávku do prostoru, díky tomu jsem měl čas se rozhlédnout a najít volného Bambuse. Ten už to dával do prázdné.“
Pak ta branka na 2:3, která mohla rozhodnout utkání...
„To byl takový kuriózní gól. Sparta se snažila natahovat čas, aby jim utíkalo oslabení a měli co nejdelší přesilovku. Trochu se jim to vymstilo. Něco podobného se mi stalo loni v přípravě, taky jsem dal vlastní gól. Při signalizované výhodě jsem chtěl dát puk na Hamase. Dával jsem malou domů přes celé hřiště, aby to rozehrál. On mezitím ale utekl na střídačku a puk skončil v brance.“
Jak se cítí ten hráč, když se mu to stane?
„Já jsem to dával úmyslně, tomu sparťanskému hráči ale puk odskočil nějak od nohy, takže to nebylo úmyslné. Jak to ale člověk vidí, jak to jde do branky, tak to je hrozný pocit.“
Uvědomil jste si v tu chvíli, že se nesmíte dotknout puku?
„Jasně. Kdybych mohl, tak to prásknu do prázdné (směje se). Věděl jsem o tom, že když se puku dotknu, tak se hra přeruší. Jen jsem se modlil, aby kotouč skončil v brance. Z mého pohledu to vypadalo, že kotouč míři do tyče. Doufal jsem proto, aby se odrazil do branky.“
Jak daleko měl vracející hráč ke kotouči?
„„To já nevím. To je na rozbor v televizi. Každopádně on to chtěl vzít, tak jsem mu zvedl hokejku, aby nemohl puk odehrát.“
Dvakrát jste dokázali smazat dvoubrankové manko, je to hodně povzbuzující?
„Je povzbuzující, že umíme otáčet zápasy. Tohle je play-off. Každé utkání je úplně jiné. Musíme na to dávat pozor, už se nám nemusí podařit otočit další zápas. Byla škoda, že jsme Spartu pustili do dvoubrankového utkání. To už je ale minulost, my dokázali vyhrát, teď se musíme soustředit na zítřek.“
