Od zisku titulu utekl teprve měsíc a Oceláři už jsou v přípravném režimu. Jako první začal s individuálními tréninky Jan Jaroměřský, který kvůli zranění vynechal celé play off a podstoupil v dubnu operaci kolene. Je ale rád, že se nepotvrdila hrozba artrózy a může v hokeji pokračovat.
„Se zdravím jsem to měl v posledním roce jako na houpačce,“ řekl Jaroměřský, který přitom v základní části odehrál padesát zápasů. „S prstem (na ruce) jsem měl problémy od přípravy, přidalo se i koleno. Měl jsem prasklý meniskus, poškozenou chrupavku, dostával jsem do kolene injekce a lékař dokonce mluvil o artróze. I proto jsem nehrál podle představ trenéra, kleslo mi herní vytížení. Snažil jsem se makat o to více, i když mě to bolelo. Chtěl jsem podávat lepší výkony, ale svůj zdravotní stav jsem tím zhoršoval. Byl jsem trochu v bludném kruhu, přepadaly mě i myšlenky, zda mi hokej za to utrpení stojí. Takovou sezonu už nechci zažít.“
Po operacích křížového vazu i prstu na ruce se cítí mnohem lépe. „Mé vyhlídky přes všechny opravy vypadají optimisticky. Jsem v rukou specialistů a připadám si jako nový,“ pousmál se 33letý obránce. „Reoperace prstu se povedla, ruku můžu používat bez nějakého většího omezení. V prvním týdnu v červnu mi z ní ještě vyndají drát. Nohu po plastice vazu postupně zatěžuju a dle prognóz stihnu přípravu na ledě. Mám radost, jak se to vyvíjí. Tahle zranění můžou člověka vyřadit i na osm měsíců. Na začátku sezony se ale určitě neobejdu bez ortézy,“ pokračoval.
Moták je přísný ale férový
Jaroměřský už měsíc funguje v individuálním režimu. „Dodržuju pokyny od fyzioterapeuta a kondičního trenéra, aby se vaz dobře hojil a abych uzdravil koleno. Vynechám v přípravě běhání, skákání, bude to monotónní. Základem je rotoped, air bike, posilovna. Každý týden si zvyšuju zátěž a tělo reaguje dobře,“ těší ho. Postupně se k němu ve Werk Areně přidávají ostatní. „V pondělí jsme se poprvé sešli ve větším počtu. Bylo nás asi deset. Kluci už taky začínají.“
S Oceláři vyrazí i na tradiční soustředění do Tater. „Nebudu bláznit po sjezdovkách, ale chybět nechci. Slouží to i jako teambuilding, utužují se vazby mezi hráči a ti se lépe poznají. Navíc ho povede nový trenér,“ pokračoval Jaroměřský, který kouče Zdeňka Motáka zažil tři sezony v Olomouci. „Je férový i přísný a taky nic neodpustí. Zakládá si na poctivé práci. Vyžaduje, aby každý dělal, co má a naplno. Ale tak by to mělo být. Každý by měl v životě přistupovat ke všemu, co dělá, pořádně.“
Tímhle přístupem se taky řídí. „Nechci nic podcenit od A do Z. Makám v tréninku, jím zdravě, spím, kolik je potřeba, dbám na kvalitní regeneraci. Od začátku přípravy není nic, co bych si vytknul, a v tréninku vidím progres. To mě těší, v tomhle módu vydržím. Mám obrovskou motivaci, abych se zařadil mezi opory týmu. Tahle představa mě žene kupředu. Větší motivaci jsem dosud necítil. Udělám maximum, abych se co nejlépe připravil.“
Obstál v roli moderátora
Jan Jaroměřský minulý týden vyměnil hokejku za mikrofon a moderoval akci s názvem Polévka na dlažbě.
„Dvanáct neziskových organizací v Třinci a okolí přibližovalo lidem svou činnost a během toho vařily ve stáncích polévku, která se přítomným rozdávala zdarma. Stejně tak popcorn, cukrová vata. Vystoupily i děti ze Základní umělecké školy v Třinci. Povedlo se to. Už se plánovalo, že se na podzim udělá kotlíkové vaření ve stejném duchu, a zařekl jsem se, že to klidně zase budu moderovat. Padaly i návrhy, že by mohli vařit i Oceláři. Uvidíme,“ řekl Jaroměřský.
K roli moderátora jej postrčila jeho manželka Tereza. „Rozhodlo se tak trochu o mně beze mě. Moje žena se zná s paní z organizace, která akci pořádala, a navrhla mě. Když se pak na mě obrátili s prosbou, abych to moderoval, souhlasil jsem. Styděl bych se, kdybych odmítl neziskovku.“
Moderoval poprvé. „Nijak jsem se nepřipravoval a počáteční trému jsem rychle odhodil. Měl jsem harmonogram, kterého jsem se držel, a byl jsem sám sebou. Občas jsem vařil z vody a plácal, ale ohlasy jsem měl dobré. Obstál jsem. Docela jsem si to i užil. Navíc mi svou povahou sedí lidé, kteří pomáhají druhým. Jsou veselí, pozitivní. Cítím se v jejich společnosti skvěle. Rád si to zopakuju,“ doplnil.
Třinec i místní lidé mu přirostli k srdci
Jan Jaroměřský žije v Třinci teprve dva roky, ale cítí se tu s ženou Terezou a třemi dětmi jako doma.
„Přestěhovali jsme se do Ropice, máme útulné bydlení s výhledem na kopce a na srnky. Našli jsme si tu rychle přátele, místní lidé nám přirostli k srdci. Za pět minut jsem na zimáku, staví se rychlovka na Frýdek i Ostravu. Na tréninku se cítím skvěle. Moje žena si plní sen s kavárničkou, dokonce své představy předčila a otevřela si něco víc. Děti jsou taky spokojené. Líbí se nám tu. Žijeme si tu jako v pohádce,“ řekl Jaroměřský.
Není aktivní jen jeho žena, také nezapře v sobě podnikavého ducha. Mezi jeho sny patří velký projekt komunitního soužití dětí ve školce a seniorů v pečovatelském domově se společnou zahradou a malou zoo. I v Třinci otevřel obchůdek.
„Chtěl jsem sem přinést něco nového, aby lidé nemuseli jezdit daleko. Naplňuje nás to tu,“ uzavřel Jan Jaroměřský.
