Jaké jsou pocity vítěze pár minut po konci sedmizápasové bitvy s největším favoritem sezony?
Jaké mohou být než ty nejlepší? Postoupili jsme do finále přes favorizovaný tým, který vyhlašoval útok na titul. Jejich tým na to měl, měli to poskládané od brankáře až po útočníky suverénně, to ukazovali i v základní části. My jsme strašně rádi, že jsme je jako tým porazili a postoupili dál.
Byl klíčovým momentem tvůj chycený nájezd necelé tři vteřiny před koncem základní hrací doby?
Ne, tohle patří k týmu. Já chytil nájezd, kluci zase blokovali střely. To je jedno jak druhé, postoupil tým.
Tak jinak: Překvapilo tě, že sudí za posunutí branky trestné střílení nařídili? Na ledě jsi s nimi nesouhlasil...
Nesouhlasil jsem s tím, že jsem branku posunul schválně. Ani jsem neměl tušení, že jsem do branky najel. Neudělal jsem žádný velký odraz a štvalo mě to, protože jsem upozorňoval už předtím na to, že ta branka moc dobře nedrží. Rozhodčí to ale pískli a asi to udělali správně. Mělo to tak být, tak to tak bylo. A dopadlo to v náš prospěch.
Co se ti v tu chvíli honilo hlavou?
Viděl jsem, že zbývají dvě, tři vteřiny a řekl jsem si, že tohle je asi osud. Potřeboval jsem se akorát trošku vydýchat, sebrat síly na konec. Trošku jsem to pozdržel a věděl jsem, co zhruba Hyka dělá. Nakonec udělal stejně něco trošku jinýho, ale měl jsem štěstíčko. Už mě měl hotového, ale byl blízko a trefil můj beton.
Je tohle vítězství pro tebe díky tomuto momentu přece jen o něco sladší?
Když to takhle vezmeme na konec, tak je to hezký. To nebudu lhát. Byl bych ale radši, kdyby čas doběhl a nic se nestalo. Tohle bylo zbytečné zdramatizovaní zápasu, postoupili jsme se štěstím. Štěstí jsme šli ale naproti.
Věděl jsi, kdo nájezd pojede?
Mohli by postavit na nájezd pomalu celý tým, mají ho výborný. Jen jsem čekal, kdo to bude a pak jsem si rychle přemítal, co dělá.
Teď zase budou všichni řešit, jak to děláš ty, že v play off takhle záříš. Máš k tomu ještě co říct?
Ne, já bych se opakoval. Tohle je play off, my hrajeme jako jeden muž a jde to vidět na ledě. Kluci pomáhají mně, já jim. Jeden bez druhého bychom to nezvládli, týmový výkon nás posouvá dál, odměňuje i tím štěstím, že soupeř třeba trefí tyčku. Hrajeme disciplinovaně, víme co máme dělat, dodržujeme to. Jedno, jestli jde o hráče z první lajny nebo o toho ze čtvrté. Díky tomu jsme úspěšní.
Všichni věřili ve čtvrtfinále Spartě, v semifinále favorizovali na jasný postup Pardubice. Byla vaše motivace jít proti názorům veřejnosti?
Oba favorizovali na titul, měly týmy na první místo. Narazili ale na nás a já jsem rád, že jsme je porazili oba. Byly to neskutečně těžké série, soupeři si zaslouží kredit za to, jak hráli výborně. My to dokázali týmem. Dřeli jsme a makali a vrátilo se nám to.
Jak ses cítil a připravoval na zápas poté, co jsi duel číslo šest nedochytal?
To se někdy sejde, že góly napadají. Potřebovali jsme dát týmu impuls, který skoro vyšel. Držel jsem palce a skákal radostí na střídačce, když jsme tam dávali góly. Věřil jsem, že dáme i ten čtvrtý, ale nevyšlo to. V tu chvíli jsme věděli, že to musíme urvat v Pardubicích. A i když jsme dostali první gól a byli jsme odměněni.