Po 257 dnech jsi byl dnes v Litvínově znovu mezi extraligovými mantinely v extraligovém zápase, byla to šíleně dlouhá doba. Jaké máš bezprostředně po utkání pocity?
Byla to dlouhá doba, zranění bylo delší a bylo frustrující takhle dlouho čekat. Jsou ale věci, které člověk nemůže uspěchat, pro jistotu jsem byl víc opatrný. Před zápasem už byla příprava jako vždycky, ale trošku nervózní jsem byl. Dlouho jsem nehrál, moc jsem nevěděl, co čekat. Po zápase jsem ale zklamaný, měli jsme ho dobře rozehraný, ale zbytečnými fauly a výpadky jsme přišli o vedení. Jsme rádi alespoň za ten bod, ale je to škoda...
Loučil ses při třetím titulu v řadě, teď ses vrátil v situaci, kdy se týmu tolik nedaří. Je to velká změna?
Nic moc s tím neudělám. Je to tak, jak to je. Zranění přišlo hned na začátku sezony po letní přípravě, zranil jsem se v Lize mistrů a nemá cenu se v tom babrat, prostě se to stalo. Loňská sezona byla dobrá, teď máme období, kdy nehrajeme hokej, jaký chceme, ale sezona nekončí. Pořád máme před sebou zápasy, ve kterých můžeme na naší hře zapracovat a připravit se na play off.
Vracíš se v pravý čas, abys jako kapitán týmu pomohl?
Nečekám, že přijdu a díky mě začneme vyhrávat, i když by to bylo hezké. Soustředím se teď na to, jak hraje tým. A musím se soustředit i na sebe, abych byl v pohodě a dostal se do tempa, abych klukům pomohl alespoň v něčem. Je na nás, jak to dáme dohromady. Já se budu snažit dostat do sebe herní pohodu a být připravený na vrchol sezony.
Jak bylo těžké sledovat z tribuny, že se Třinci nedaří, když už jsi byl pár týdnů v tréninkovém procesu a chodil s hráči na led?
Je frustrující sledovat tým, kterému to nejde tak, jak by si představoval. Nemyslím si, že by všechny naše zápasy byly vyloženě špatné. Prostě nehrajeme celých šedesát minut, o body se připravujeme sami vlastní hrou, a to je frustrující. Na klucích to je vidět. Tým byl zvyklý vyhrávat, ale máme ještě pár zápasů do konce, kdy se můžeme na play off připravit.
Ve třetí třetině jsi byl vyloučený při situaci po buly, byl to náznak dlouhého herního výpadku?
V mých letech to byla blbost. Byl tam nějaký impuls, viděl jsem puk a zahrál jsem ho. Ani jsem si neuvědomil, že bych neměl, prostě špatná reakce. Přišlo to v blbý čas, bohužel.
Co chybí Ocelářům, aby začali znovu vyhrávat? Je to více vstřelených branek?
Loni jsme taky nedávali zas tak moc gólů a zápasy jsme vyhrávali. Možná nám chybí, že nejsme schopni uhrát zápasy o gól, takové ty zápasy na 1:0, 2:1… Všiml jsem si, že jsme dost zápasů ztratili taky v závěru, v posledních minutách. A to jsou momenty, které rozhodují. My jsme loni nehráli extra útočný hokej, nedá se říct, že bychom dominovali a dávali každému šest branek. My jsme jen zvládali ty utkání o gól, bylo jich hodně a z toho pramenilo naše sebevědomí.
Jak je na tom tvé zranění?
Musím zaklepat, drželo to dobře. Dlouho jsem se zraněním nemohl cvičit a chodit na led, čekal jsem jen na to, až se zahojí.
Bylo těžké se ve tvém věku po zranění vracet tak dlouho zpátky?
Mé roky tomu moc nepomohou, a to jsem měl zranění v kariéře hodně. Nejhorší je to čekání, chodil jsem na halu, trénoval, trénoval a věděl, že třeba ještě tři měsíce nebudu moct hrát. Drželo mě jen to, že mám z hokeje obrovskou radost, pořád mě ohromně baví a mám rád organizaci, ve které jsem i tým, za který hraju.
Konec kariéry ti hlavou neprobleskl?
Ne, ne, vůbec! Nevím, co by se muselo stát. Já se chystal s tím, že až ruka bude v pohodě, budu zase hrát.
Jak se teď těšíš na závěr sezony?
Možná teď lidi nemluví tolik o nás, všichni vidíme, kolik investovaly do sezony Pardubice. Je tam ještě Sparta, taky Vítkovice si našly skvělé hráče. Bude to určitě zajímavé, play off bude mít nové favority, jiný náboj, ale pro nás se nic nemění.
