Jaký byl první zápas po dlouhé nucené pauze?
Cítil jsem se dobře. Byl to pro mě zápas po dlouhé době, po delší pauze. Bylo to samozřejmě znát. Postupem zápasu to ale bylo lepší a lepší, cítil jsem se fajn.
Jaké byly týdny léčení, kdy jsi přesně nevěděl, kdy nastane zlepšení?
Bylo to hodně náročné, to nebudu lhát. Hodně nepříjemné. Pocity, které jsem nezažil. Velká citlivost na hluk, na světlo. Velká bolest hlavy. Zvláštní. Snažil jsem se k tomu přistoupit maximálně zodpovědně a nic nepodcenit. Hrozně mi pomohla rodina.
Máš doma dva čtyřleté kluky. Jak se dařilo udržet kolem tebe ticho?
Manželka je brala hodně ven. Moc mi to pomohlo. Já fakt potřeboval odpočívat a hodně spát. Klukům jsme to vysvětlili. Byli zlatí, pochopili to a spíše se o mě starali.
Je u otřesu mozku nejhorší nejistota? Ošemetné zranění, jehož léčení může trvat dny, ale i týdny nebo měsíce.
Přesně tak, je to těžké na hlavu. I když by tělo chtělo, hlava ti dává stopku. Začal jsem trénovat, postupně si přidával. Kdykoli jsem si ale trošičku naložil víc, hned jsem se zhoršil. Musel jsem jít opravdu krůček po krůčku.
Z toho důvodu ses taky nemohl zúčastnit posezonní autogramiády celého týmu.
A musím říct, že mě to fakt upřímně mrzelo. Fanoušci nás hnali úžasně. Po celou dobu, co jsem do Třince během sezony přišel. Byli cítit. Kohokoli ve městě potkám, tak nám fandí a vyjadřuje podporu. Jsou to fakt úžasní lidé, kterým bych rád poděkoval na autogramiádě i osobně.
Ještě pár dnů po zákroku ses na inkriminovaný zákrok sparťana Kryštofa Hrabíka nemohl ani podívat. Už jsi ho viděl?
Ano, bylo to pro mě ale hodně nepříjemné. Hned jsem to zase vypnul. Je těžké vidět sebe v situaci, kterou si dodnes vůbec nepamatujete. V hlavě vůbec nemám, že se to stalo. Nechci se na to koukat.
Je s podivem, že zákrok nebyl potrestán na ledě, ani posléze dodatečně.
Taky to nechápu, absolutně. Ve velké rychlosti, rána ramenem přímo na hlavu. Neříkám, že to bylo chtěné, úmyslné. V kontextu dalších trestů, které pak disciplinárka vynášela, je ale nulová stopka za tohle přinejmenším zvláštní.
Pojďme k zápasu s českým národním týmem. Jak se ti hodnotí duel, v němž byli Češi jasně lepší?
Těžko. Musíme si k tomu s trenéry sednout, rozebrat si to. Musíme na to rychle zapomenout a v pátek do toho vletět a zkusit vybojovat lepší výsledek.
Kde jsi viděl hlavní problémy ve hře?
Musíme víc vyhrávat osobní souboje, být v nich první, nenechat odjíždět Čechy ze soubojů, které jsou padesát na padesát, s pukem na hokejce. Jak říkám, musíme se na to povídat a rozebrat si to.
Celkem bylo na ledě sedm Ocelářů. Bylo zvláštní mít obvyklé parťáka za soupeře?
Určitě. S klukama jsme se bavili, psali jsme si. Smáli jsme se tomu. Říkali mi, ať je šetřím. (směje se) To bylo ale před zápasem. Když člověk vkročí na led, už to nevnímá. Ani to nejde. Musí na to zapomenout a jít do všeho naplno.
