Jak se zrodil návrat do známého prostředí?
O zájmu Třince jsem věděl nějaké dva tři týdny. Úplně upřímně ale řeknu, že jsem z Budějovic nechtěl utíkat. Moje první myšlenka byla, že dodržím kontrakt. Ani vedení mě nechtělo pustit. To se změnilo až v posledních dnech, kdy mi bylo řečeno, že mi případně v odchodu bránit nebudou. Pak už to šlo hrozně rychle, v Třinci jsme se na všem dohodli bleskově.
Co balení? Velká hektika?
Jo, bylo to rychlé. Vlastně až v neděli večer se všechno upeklo. V pondělí jsem se ráno rozloučil s klukama v Motoru. V dobrém jsme se rozloučili i s trenéry a vedením. Rychle jsem jel pobalit, co šlo a vyrazil jsem na cestu, abych se mohl v úterý ráno hlásit v Třinci na tréninku.
Když se možnost návratu k Ocelářům přiblížila, měl jsi jasno?
Určitě. Nikam jinam v Česku jsem jít nechtěl. Když se to naskytlo, měl jsem jasno. Jsem rád, že to klaplo.
Je velká výhoda, že se vracíš do známého prostředí?
Rozhodně! Spoustu kluků z třinecké kabiny znám, tolik se toho nezměnilo. V Třinci jsem opravdu doma. Když jsme se tam s přítelkyní vraceli na léto z Finska, vždycky jsme říkali, že jedeme domů. Moc se do Třince těším.
Vybavily se už i vzpomínky na tři tituly?
Nějaké myšlenky jsem měl. Hned mě napadlo, že se fakt vracím tam, kde jsem zažil největší týmové úspěchy dosavadní kariéry. V Třinci dlouhodobě skvěle funguje kabina, kluci jsou nějak nastavení, hrají svůj styl.
Přitom právě proti Ocelářům jsi na konci října odehrál nejlepší zápas za Motor, zapsal jsi dva body. Bylo to zvláštní utkání?
Bylo to strašně zvláštní. Byl to po dlouhé době zápas, který mi opravdu vyšel. Od té doby jsem hrál dobře, nakoplo mě to. Šel jsem herně i psychicky nahoru. Věřím, že si formu přenesu. Konečně budu zase na správné straně! (usmívá se)
Jaké si vezmeš číslo dresu?
Nic měnit nebudu, fanoušci mě uvidí opět s číslem 34 na zádech.
Už ti kluci drží místo v kabině?
Ano, hned mi psal Majo Adámek, že mi drží místo vedle sebe. Už se na kluky moc těším.
