Rodák z Uherského Hradiště v rámci své bohaté kariéry prošel několika kluby NHL (Anaheim, Calgary, Toronto, Atlanta, Detroit). Působil i ve finské lize (Espoo) či v ruském CSKA Moskva. V jeho pestrém hokejovém životopisu však velmi zásadní roli odehrálo právě angažmá pod Javorovým. Věčně usměvavého sympaťáka jsme zastihli během čtvrtečního přátelského utkání Ocelářů proti Olomouci. Z manager boxu sledoval duel spolu s manželkou Katie, dcerkou Annabel a synem Jakubem.
Láďo, vítej znovu v Třinci. Pověz prosím, co tě přivedlo do města, kde jsi prožil jedny z nejkrásnějších okamžiků kariéry?
Děkuji za milé přivítání. Momentálně jsem s rodinou na dovolené v Evropě. Pár dní jsme byli v Praze, potom chvilku v Itálii, teď zase trávíme čas v Uherském Hradišti, kde jsem vyrůstal. Do Třince jsme přijeli na dva dny, chtěl jsem se podívat do míst, kde to mám rád a kde mám stále dost přátel. Můj syn se věnuje hokeji a jelikož jsme teď tři týdny neustále na cestách, nebyl na ledě. Sondoval jsem u Honzy Peterka, jestli by malý mohl na led, nebyl problém, půjčil si brusle s výstroji a šel spolu se čtvrtou třídou trénovat. Udělal jsem s klukama trénink, doufám, že je to bavilo, ukázal jsem nějaké věci, bylo to myslím příjemné.
Jaký je momentálně tvůj profesní život, čemu se věnuješ?
Věnuji se podnikání, mám takový menší byznys, internetovou firmu tady v Česku. Bydlíme s rodinou kousek od Anaheimu. Mou životní náplni je teď taky trenérství, mám dokonce hned dvě mužstva "Junior Ducks", trénuji i mého syna. Nedávno jsem začal na půl úvazku pracovat pro americkou pobočku firmy "Rudolf Jelínek". Mám na starost oblast Kalifornie. Takže slivovice a další produkty (usmívá se).
Kompletní rodinka během utkání Ocelářů s Olomoucí.
Trenér Kopřiva mi říkal, že Cory Kane, který je u Ocelářů momentálně na zkoušce, přišel na tvé doporučení. Kde jsi Coryho zahlédl a čím tě zaujal?
Ano, souhlasí, dal jsem tip na tohoto hráče. V neděli si občas v Anaheimu zajdu s klukama jen tak rekreačně zahrát hokej a na léto se tam sjedou kluci, kteří pocházejí z Kalifornie. Cory hledal klub, kde by mohl hrát, protože nabídka z Dallasu, kde na něj stále mají hráčská práva, nebyla podle jeho představ. Neměl prostě pozici, jakou mají kluci, kteří prošli draftem. Je to mladý kluk a chtěl jít někam, kde by se mohl ukázat. Když s námi bruslil, vypadal výborně, byl silný na puku. Hlavně to ale je povahově super kluk, má poctivý přístup. Hodně klubů po prakticky celém světě hledá vysoké centry, kteří dobře bruslí. Teď už je to jen na něm, jestli o svou šanci v Třinci zabojuje. Uvidíme, jestli se trenérům bude hodit do koncepce. Já bych to Corymu přál.
Nacházíme se v manager boxu WERK ARENY. Jaký dojem v tobě tahle hala zanechala? Jsi tu poprvé?
Byl jsem tady poprvé před dvěma roky, kdy se tahle aréna otevírala. Co k tomu říct - je to paráda, nádherné zázemí. Dnes jsem si prohlédl jak velkou, tak i malou tréninkovou arénu a musím říct jediné: fantazie! Je to opravdu srovnatelný komfort s NHL. Tam jsou samozřejmě mnohem větší arény, ale ta třinecká je opravdu moc povedená. Pokud bych měl klobouk, tak okamžitě smeknu.
Mistrovské oslavy v dubnu 2011 se synem Jakubem.
V třineckém týmu jsi odehrál dvě a půl sezony. Není to možná nejdelší úsek tvé přebohaté kariéry, ale asi se shodneme, že jsi tady prožil krásné časy...
Na Oceláře nedám dopustit, co se týče mé kariéry v Evropě, byly to pravděpodobně nejlepší roky života. Fungovalo to tady výborně, starali se o nás špičkově, ať už se bavíme o masérech, kustodech a dalších lidech, kteří se okolo klubu točili. Pokud bych měl zavzpomínat na mistrovskou sezonu, od začátku si mužstvo sedlo, klapalo nám to. Kluci opravdu věřili něčemu, o čem jsme mluvili už před sezonou. Hned na začátku jsme si nastavili nějaká pravidla, která se dodržovala. Odměna v podobě zlatých medaili byla za tu dřinu zasloužená.
Když se podíváme na led, Oceláři stále mají v kádru několik hráčů mistrovského týmu. Nesvrbí tě ruce a nohy při pomyšlení, že bys ještě taky mohl působit jako aktivní hráč?
(usmívá se). Kariéru jsem ukončil před třemi roky, bylo mi tehdy 37 let. Zřejmě bych mohl hrát dál, ale svého rozhodnutí nelituji. Mám teď dost jiných aktivit, mou prioritou je spokojena rodina, u hokeje jsem zůstal alespoň coby trenér juniorů. Roky hrozně rychle letí, ale je fajn, že z tehdejšího mužstva tady stále několik kluků hraje. Růža, Hraboš, Polda, Hamas, možná někdo další. Bylo by hezké, kdyby třeba už letos zopakovali titul. Je fajn se s klukama zase vidět. Když mám čas a naskytne se možnost, sleduji třinecké zápasy skrz různé video streamy. Oceláři prostě zůstali hluboko v mé paměti.
