Gratulace k první extraligové brance. Jak vypadala optikou střelce?
Cítil jsem, že by v předbrankovém prostoru mohl být brácha, proto jsem tam hodil puk, že by to mohl dorazit. Gólmanovi to propadlo, usmálo se na mě štěstí.
První trefa většinou znamená puk na památku...
Mám ho. Puk mi dovezl na střídačku Martin Adamský, schoval jsem si ho, půjde někam do vitríny. Co mi říkal brácha? Dobrý haluzák! Přál mi to, pro něj ten první gól přijde později, třeba další zápas.
V čem jsou hlavní přednosti vaší formace?
Říkali jsme si, že si budeme pomáhat. Víme o sobě, takže najíždět do správných míst, hrát u nich v pásmu. Výborně nás doplňuje Aron. Hráli jsme spolu loni snad půlku sezony ve Frýdku, umí si taky najít místo, trefit se. On je tam spíš od gólů a my mu je máme připravovat. Teď to bylo naopak.
Třinecký klub před začátkem sezony avizoval "ocelářskou cestu", tedy koncepci většího zapojení mladších hráčů do kádru. Zdá se, že výsledky už jsou hmatatelné...
Hrajeme docela dost, máme na ledě prostor, trenéři nám snad věří. Ale je to jen o nás, nemůžeme hrát jen na základě toho, že jsme mladí. Musíme si svůj čas na ledě zasloužit.
Ještě stále pendluješ mezi prvoligovým Frýdkem-Místkem a extraligovým Třincem. Sil je dostatek?
V tomto není žádný problém. Před sezonou jsme se po fyzické stránce výborně připravili, energie máme opravdu dost.
Sportovní ředitel Ocelářů Jan Peterek o vaší souhře s Michalem kdysi v nadsázce prohlásil, že jste trochu jako bratři Sedinové. To zní příjemně, že?
Slyšel jsem to. Kluci si dělají srandu, že jeden je Henrik a druhý Daniel. Ale my jsme hlavně Kovařčíci! Třeba jednou pojmenují někoho jiného podle nás (usmívá se).
Prohlédněte si videozáběry nejdůležitějších okamžiků z duelu Ocelářů proti Spartě ZDE
