Jak vypadala rozhodující akce tvou optikou?
Šli jsme do přečíslení, Aron vystřelil, puk se odrazil od zadního plexi, viděl jsem, jak to tam padá. Modlil jsem se, ať to brzy spadne, plácl jsem do puku, štěstí stálo při mně!
Dá se říct, že to byla zatím životní trefa?
Asi to tak bude. Loni jsem dal rozhodující gól Hradci, když jsme postoupili do finále. Ty dva řadím asi nastejno, ale tenhle je teď nejvíc. Kvůli tomu se to hraje. Druhé prodloužení pátého zápasu. To je pro každého hokejistu splněný sen.
V neděli je na programu další finálové utkání, tentokrát znovu ve WERK ARENĚ. Co rozhodne?
Psychická výhoda je teď na naší straně. Hrajeme doma, proto věřím, že nás fanoušci poženou za další výhrou. Uděláme maximum proto, abychom doma slavili. Nebude to ale jednoduchý úkol, to moc dobře víme.
Jak těžké bude srovnat si to správně v hlavách?
V šatně jsme si říkali, že to je blízko, ale zároveň strašně daleko. Stát se může cokoli, hokej je hrozně ošidný. Před domácími fanoušky, kteří nás určitě poženou, tam necháme všechno! A budeme věřit.
Mohou se Oceláři a Liberec ještě něčím překvapit?
Nevím. Myslím, že týmy jsou tak dobře načtené a kvalitní, že to by musela být velká věc, aby jeden druhého něčím překvapil. Přece jen to je vyrovnané, ani jedno z mužstev ničím extra nedominuje. Řekl bych, že ten obrázek bude podobný i v šestém zápase.
Foto: Jiří Princ (hcbilitygri.cz)
