Jak vnímáš celou sérii bezprostředně po jejím konci?
Těžká, strašně těžká. Ve všech zápasech rozhodovaly detaily, většinu času se hrálo o jeden gól, což bylo náročné na psychiku. Víte, že může rozhodnou každá maličká chyba. Museli jsme se soustředit po 60 minut, koncentrovat se na každou situaci. Ani jeden tým nevypustil souboj, ale myslím si, že jsme byli lepší.
Sérii mohl hodně ovlivnit smolný gól doma po odrazu od mantinelu. Co si v té chvíli prožíval?
Říkal jsem si, že jsem se měl vyprdnout na to chodit za branku, ale chtěl jsem pomoct klukům. Stala se nešťastná chvíle, kdy se puk seknul o spoj plexiskla a vrátil se přímo na hokejku soupeře. Ale takové góly padají všude po světě, vlastně je to normální. Byl jsem šťastný, že kluci dali na 2:1 a počítali jsme vítězství.
Vítkovice chtěly zvýšit střelbu, ale úplně se jim to nepovedlo. Dobrá obrana?
Jednoznačně, perfektní defenziva všech pěti hráčů, kteří byli na ledě. Spoustu střel zblokovali a nepouštěli Vítkovice do žádných velkých šancí. Samozřejmě nějaká okénka nastala, ale brankáři jsou od toho, aby takové situace zachránili. Střel moc nebylo, pak přišel třeba jeden nájezd, takže o to jsem to měl těžší. Ale s Mazim (Markem Mazancem) už jsme si zvykli, máme to tak celý rok.
Soupeř mohl ve čtvrtém čtvrtfinále odskočit na 2:0, ale gól neplatil. Jak jsi to viděl?
Puk přešel čáru dávno po odpískání. Nevím, proč se lidi zbytečně rozčilovali. Bitten tam ale předvedl sekeru, krosčeky do několika hráčů, puk ležel někde pod skrumáží. Osobně si myslím, že ho vytáhli až po odpískání, kdy už náš obránce zvedl ruku. Nebylo o čem pochybovat.
Takže jsi byl klidný?
Ano, ale neviděl jsem na puk, takže jsem doufal, že je někde pod tělem a nikdo ho nevytáhne. Když rozhodčí zapískal, stoupnul jsem si a pak přiletěl kotouč.
Dostal jsi i docela drsnou ránu pukem do masky. Zůstal jsi otřesený?
Byla to pořádna pumelenice zblízka a já jsem nevěděl, kam se kotouč odrazil. Hledal jsem ho a po odpískání jsem si nebyl jistý, jestli mi nepovolila nějaká přeska na masce. Ale všechno bylo v pořádku.
Co bylo faktorem, který rozhodl o osudu série?
Velice dobře jsme hráli v defenzivním pásmu, blokovali jsme střely a nepouštěli hráče do obrovských příležitostí. Také jsme hodně hráli v útočném pásmu, kde jsme si ovšem nevytvořili super gólové šance. A musím pochválit Aleše (Stezku), který chytal výborně a držel Vítkovice nad vodou. Škoda, že jsme si nepomohli větším množstvím gólů, mohli jsme hrát klidněji. Série byla vyrovnaná, ale v globálu jsme byli lepším týmem.
Až v posledním zápase padl gól hned v úvodní třetině. Neviděl jsi tu střelu?
Přesně tak. Byli přede mnou dva hráči, já jsem se snažil na poslední chvíli hledat puk. Když přišla střela, šel jsem do univerzálního zákroku, snažil jsem se zabrat co nejvíc místa a v první chvíli jsem ani nevěděl, jestli to branka je nebo ne. Pak jsem slyšel, že se soupeř raduje.
Podle toho, jak zápas dopadl, to vypadá, že s týmem ztráta jedné branky nic neudělala. Je to tak?
Přesně jak říkáš, vyhráli jsme, takže všechno dopadlo dobře. Kluci tady mají zkušenosti a vědí, že nás jeden gól nemůže položit. Musíme se vždy rvát až do konce, protože tam se počítá výsledek, ne v první třetině.
Série skončila poměrem 4:0. Nechtěl sis zachytat víc?
Ne, kdyby všechny naše série skončily stavem 4:0, bylo by to skvělé. Jsme rádi, že jsme sérii ukončili tak rychle, protože přesto nás stála hodně sil. Vítkovice hrály dobře.
