Tohle utkání si užil ve vší parádě. Hosté měli střeleckou převahu, ale talentovaný brankář prokázal velký potenciál a některými zákroky přiváděl Ostravany snad až k zoufalství: "Rozhodně jsem se nenudil. Mám ale rád tyhle zápasy, kdy se neustále něco děje. Pro gólmana je určitě lepší, když je v ohni střel a dostane se do tempa. Musím ale pochválit i spoluhráče, kteří mi hodně pomáhali," posílá v duchu fair-play slova vděčnosti svým kolegům a pokračuje na téma eventuálního příspěvku do klubové poklady za první domácí výhru: "Nevím o tom, že bych měl něco přispívat. První výhru jsem měl přece už kdysi na Spartě. Pokud bych měl chytat proti Budějovicím, tak snad vypíšu pro kluky nějakou speciální motivační svačinku, ale to je hudba budoucnosti."
Horkou chvilku prožil ve třetí části hry, kdy poměrně lacině inkasoval z hokejky veterána Ujčíka kontaktní branku: "Ten druhý gól si trochu vyčítám. Přiznám se, že předtím mě lehce rozhodila ta potyčka. Dlouho se tam něco řešilo a vyšel jsem z koncentrace. Bavil jsem se pak s Viktorem a ptám se ho, jestli mu ten puk nějak sjel z hokejky a povídal, že to chtěl jen hodit na bránu a náš bek mu klepl přes hůl, proto nedal lepší ránu, kterou původně zamýšlel. Ale beru to na sebe, takové střely bych měl chytat," sype si pokorně "popel na hlavu".
foto: Marian Ježowicz
Odchovanec jihočeského Vimperku je pod Javorovým prvním rokem. Jeho zápasy nemůže kvůli velké vzdálenosti pravidelně navštěvovat rodina: "Nikdo tady dnes nebyl. Tátovi jsem to nestačil oznámit, jen mamka to věděla. Ta říkala, že to tátovi ani snad nebude říkat, že by se složil. Táta je totiž trochu nervák. Teď po zápase ale rodičům zavolám a nějaké dojmy spolu určitě probereme."
Regionální měření sil bylo pro Šimona premiérou mezi třemi tyčemi na ploše Werk arény. Náležitě a plnými doušky si vychutnával především frenetickou kulisu o kterou se staraly oba tábory: "Dnes byla opravdu parádní atmosféra. Několikrát mi při skandování obou kotlů hučelo v hlavě a měl jsem i husí kůži. Jako derby jsem to ani nebral, byl to zápas jako každý jiný, ale vnímal jsem, že tady pro Třinec má zápas speciální náboj," líčí své dojmy a reaguje na dotaz ohledně skandování svého jména domácím sektorem: "Určitě to potěší, ale je to taková třívteřinová vlna radosti, kdy zvednu ruku a už to pro mě končí a plně se znovu soustředím jen na svůj výkon."
foto: Marian Ježowicz
21letý strážce svatyně dostal pro krajskou konfrontaci přednost před zkušeným kolegou Hamerlíkem. Mezi oběma borci funguje harmonická spolupráce, proto nehrozí závist či jiné negativní faktory: "Péťa je super kluk a probírali jsme spolu, co by na ně mohlo platit. Hned po tréninku, kdy jsem se dozvěděl, že půjdu do branky, přijel a radil mi, co jaký hráč dělá, jak hrají přesilovky atd. Tím mi hodně pomohl. Máme spolu opravdu super vztah. Na dálku bych mu rád za jeho podporu poděkoval!"
Věčně usměvavý mladík po konci zápasu ukázal fanouškům zábavně děkovnou "one man show" a právem si získal sympatie domácího kotle: "Fanoušci si tu oslavu plně zasloužili. Jsem typ člověka, který během zápasu nedává emoce moc najevo. Snažím se koncentrovat na výkon, ale po zápase člověka zaplaví vlna radosti a chci si to užít. Takovou show pro diváky jsem dělal i při mém minulém angažmá v Třebíči. Tady to bylo poprvé a věřím, že ne naposledy!"
Fotogalerii z utkání Třinec - Vítkovice si můžete prohlédnout zde
