Michale, vítej doma. Jak se zrodil tvůj návrat do Třince?
Věděl jsem, že se jednou vrátím. Zahraničí jsem si vyzkoušel, ve Finsku jsem strávil tři roky. Nové zkušenosti mě posunuly, i já osobně jsem se posunul. Měl jsem samozřejmě i nabídky jinam, ale Třinec pro mě byl jasně první volba. V Česku bych jiný klub jen tak neupřednostnil.
Jak velkou roli v rozhodování hrálo i to, že v dresu Ocelářů je zpátky i brácha?
Určitě to hrálo roli, to je jasné. Jsem rád, že tu je. Je úsměvné, že jsme se rozdělili, Ondra podepsal dlouhou smlouvu v Budějovicích, ale teď jsme zase oba tady. Takový je někdy hokejový život. Jsem za to rád.
Minulá sezona byla první, kdy jste nebyli spolu v týmu. Řešilo se, jak vám to půjde. Měl jsi z toho i ty sám obavu?
Rozhodně, s Ondrou jsme spolu hráli celou dospělou kariéru. Odešel mi hráč z lajny, se kterým jsme na sebe byli absolutně zvyklí. Měl jsem obavy, jak si sednu s dvěma úplně novými neznámými spoluhráči. V Kärpätu jsem ale dostal do pětky super spoluhráče, kteří mi to hodně ulehčili.
Sezonu jsi měl skvělou – 62 bodů v 53 zápasech. Jen zranění v závěru základní části tě připravilo o výhru v kanadském bodování finské ligy. Mrzelo to?
Určitě, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Byla to škoda. Když jsem se zranil, měl jsem náskok asi čtyři body. Pak už jsem se ale na to mohl jen dívat a čekat, jak to dopadne. Nakonec mě přeskočil jeden hráč, obránce! Překonal snad všechny rekordy, které ve Finsku byly. Pro něho to byla hezká pohádka. Přeju mu to, ale samozřejmě mě to i štvalo. (usmívá se)
Kärpätu navíc těsně uniklo play off, jak velké to bylo pro ambiciózní klub zklamání?
Já to jako cizinec tolik nevnímal, ale pro finské kluby to bylo hodně těžké. Moc se nám nedařilo a media nám to dávala sežrat. Jak říkám, ke mně se to naštěstí vůbec nedostávalo, takže jsem byl v pohodě. Zklamání to ale bylo velké, Kärpät patří ve Finsku mezi kluby s největším rozpočtem a skončili jsme tři body od baráže, takže špatné.
Vracíš se po třech letech, hráče v kabině Ocelářů ale znáš pořád prakticky všechny, že?
Je to tak, moc se toho nezměnilo. Je velká výhoda vracet se do známého prostředí. Každé léto jsem tady trénoval, za klukama jsem chodil, takže znám fakt všechny. Pomůže mi to rychle se začlenit zpátky.
Totéž platí o systému hry Ocelářů, který dobře znáš.
Přesně tak, velká výhoda. I kdyby bylo něco jinak, kluci i trenéři mě usměrní. Těším se na to!
