Komentář k zápasu
Oceláři v neděli pokračovali v sérii domácích zápasů proti Plzni. Zároveň nastoupili k poslednímu duelu před reprezentační přestávkou, navíc rovnou proti čtvrtému nejlepšímu celku tabulky. V úvodní třetině byl Třinec přece jen trochu lepším týmem, po dvou minutách a 30 vteřinách narazil tečovaný pokus Jana Jaroměřského na tyč. A brankovou konstrukci před polovinou periody rozezvučel také Erik Hrňa, kterému patřily hned dvě nebezpečné rány. Přečíslení pak nezužitkoval Martin Růžička v tandemu s Petrem Vránou. Zbytek první části už byl na šance přece jen méně bohatý.
Ve druhé třetině hosté rychle napravili svou reputaci. Po faulu Martina Marinčina se už po osmi vteřinách přesilové hry prosadil Tomáš Mertl, jelikož Ondřej Kacetl vyrazil Bulířovu ránu pouze před sebe a na dorážku nezareagoval. Zároveň přišel o svou neprůstřelnost, trvající od zápasu s Vítkovicemi. A pak Dominik Pavlát znovu prokázal, že si branku postavil správně. Po Nestrašilově zakončení se za plzeňským gólmanem potřetí ozvala tyč, tentokrát ta horní.
A festival brankové konstrukce ne a ne skončit. Ve 34. minutě nahození od modré z hole Milana Doudery znovu prošlo za Pavláta, ale znovu se rozřinčela tyčka. Ocelářská smůla skončila ale necelé tři minuty před koncem dvacetiminutovky. Tomáš Kundrátek udeřil dokonce v oslabení, když na pravou stranu dostal puk od Erika Hrni, namazal si Dominika Pavláta a zpoza klece s přispěním hostujícího Petera Čerešňáka zasunul kotouč za tyčku. Pro Hrňu to byl jubilejní 300. extraligový bod. Ve 40. minutě mohl stav otočit Tomáš Marcinko, ale přesilovkovou dorážkou neuspěl.
Dlouho ho ovšem neproměněná šance nemusela mrzet. Oceláři už po konci početní převahy sehráli skvělou kombinaci, Hrňa znovu nabil Tomáši Kundrátkovi a ten rázným příklepem do růžku překlopil vedení na stranu Třince. Kundrátek tak zaznamenal pátý gólový zásah z posledních pěti duelů. Jenže také Plzeň našla odpověď. Po Dufkově přiklepnutí Michal Bulíř trefil prostor nad betonem Ondřeje Kacetla a znovu srovnal.
Sedm minut před koncem ze středu pálil nový člen první třinecké formace Aron Chmielewski, v témže střídání se před Pavláta tlačil i Petr Vrána, ale plzeňská obrana na poslední chvíli zasáhla. Pět minut před koncem nabídl indiánům přesilovou hru Marian Adámek. Plzeň držela Oceláře v minutovém sevření, ale ti se nakonec vcelku v klidu ubránili. Necelé dvě minuty před koncem se po faulu Kvasničky nabídla stejná možnost i Slezanům, asi největší šanci dostal na levém křídle Růžička, ale přes dvojici obránců se neprotlačil. Už se zdálo, že za stavu 2:2 půjdou oba celky do prodloužení, ale pak ještě zpoza červené čáry nahodil kotouč do útočného pásma Peter Čerešeňák a Ondřej Kacetl patrně nejsmolnější chvilkou své kariéry dopustil vítězství Plzně v poměru 2:3.
Ohlasy trenérů
Marek Zadina (HC Oceláři Třinec): Myslím si, že jsme neodehráli vůbec špatné utkání. Kluci hráli velmi dobře, vytvořili si spoustu šancí a bohužel se k nám neobrátilo štěstí. Dost šancí jsme neproměnili a když jsme dali gól na 2:1, vzápětí jsme inkasovali. Ale týmu nemůžu nic vytknout, kluci pracovali, tlačili se do soupeře. Plzeň dobře bránila, ve svém pásmu hrála jednoduše a vyhazovala puky. Kluky ten zápas stál spoustu sil a bohužel nemáme ani bod. Dali jsme pětkrát tyčku, ale tak to někdy ve sportu bývá. Nedá se nic dělat. V závěru jsem ještě něco říkal bekům, gólovou situaci jsem ani pořádně neviděl. Stane se to, byl to smolný zápas.
Miloš Říha (HC Škoda Plzeň): Velice těžké utkání. Soupeř je kvalitní, ne nadarmo se v tabulce nachází tam, kde se nachází. Přijeli jsme s cílem hrát svůj hokej a odvézt vítězství, což se nám podařilo a jsme za to strašně rádi, byť se výhra nerodila vůbec jednoduše. Ve druhé třetině jsme se dostali pod velký tlak, paradoxně jsme z něj vytěžili branku v přesilovce na 1:0. Pak jsme soupeři darovali vyrovnání, což s námi trošičku zatřáslo. Soupeř na začátku třetí třetiny odskočil zaslouženě do vedení. Rozhodující v utkání bylo, že jsme hned následně vyrovnali na 2:2 a pak byly šance na obou stranách, byť domácí byli aktivnější ve střelbě a mnohdy jsme měli i štěstí. Několikrát nás zachránila branková konstrukce. Dá se říct, že se nám šťastným gólem v závěru vrátily dva body, o které jsme trošku neprávem přišli v Pardubicích. Klukům bych chtěl poděkovat, že hráli tak obětavě a neovlivnila nás ztráta zápasu v Pardubicích. Rozhodující gól - to už byla na střídačce jen euforie. Asi nikdo nečekal, že by to do branky propadlo. Pro domácí to asi nebylo nic příjemného, ale k hokeji to patří.
