Komentář k zápasu
V čase oběda nastoupili naši hokejisté k utkání s regionálním rivalem Vítkovicemi k poslednímu utkání košického Cassovia Cupu. Není třeba dodávat, že se jednalo o finálové utkání mezi dvěma mužstvy, které vyhrály základní skupiny. Do Steel Arény podle očekávání nedorazil ani zdaleka tak početný dav diváků, jako na včerejší zápas Košic s ruským CSKA, který sledovalo odhadem necelých devět tisíc návštěvníků.
Začátek utkání byl velmi vlažný. Hráči obou celků měli sice jeden den na odpočinek, ale zápasová porce, kterou v přípravě dosud absolvovali, způsobila, že se do tempa dostávali velice pomalu. Mírně navrch měli po celou první periodu Oceláři, kteří tuto převahu zúročili ve dvoubrankové vedení. O první zářez se postaral Ladislav Kohn, který si sjel do prostoru levého kruhu, obdržel přihrávku od Květoně zpoza brány a vyslal nechytatelnou ránu. Podruhé způsobil radost na třinecké střídačce Václav Varaďa, jehož bomba z pravého kruhu vypálená ve čtrnácté minutě prošla mezi betony Šindeláře. Obou branek Třinec dosáhl v přesilových hrách.
Nástup Ocelářů do druhé třetiny nenasvědčoval tomu, že by měli nějak polevovat. Důkazem toho byla gólová příležitost Davida Květoně, kterému ale přihrávka Martina Růžičky v rozhodující chvíli před prázdnou bránou přeskočila hůl. Jenže chvíli na to dostaly Vítkovice příležitost přesilové hry, kterou bleskově využily přičiněním Juraje Sýkory. V pětadvacáté mohlo být pro hráče s drakem na prsou ještě hůře, kdyby Vladimír Svačina z bezprostřední blízkosti těsně neminul poloodkrytou bránu. Okolo poloviny zápasu se výkon mužstev vyrovnal, modrý tým byl místy i lepší.. Tento stav trval až do poslední minuty druhého dějství, kdy se Třinci povedlo dvakrát dopravit puk za brankovou čáru. Blafák Lukáše Mičulky a dorážka Ladislava Kohna zapřičinila luxusní tříbrankový náskok. Tyto zářezy od sebe dělilo pouhých osmadvacet sekund.
Po druhé přestávce se prakticky nic nedělo. Útoky obou mužstev se sice snažily o nějakou tvorbu, ale drtivá většina akcí končila v lepším případě již na útočné modré čáře. Hokejovou nudu protrhl až Lukáš Mičulka , jehož dorážka v padesáté minutě znamenala zvýšení stavu na 5:1. Vítkovice se do závěru utkání již na nic nezmohly a Oceláři tak nad hlavu zvedli jak Tatranský pohár, tak pohár pro vítěze Cassovia Cupu.
Ohlasy trenérů
Břetislav Kopřiva (HC Oceláři Třinec) Bylo to finálové utkání. Věděli jsme, že to Vítkovice berou stejně prestižně jako my. Začali jsme dobře, v první periodě jsme byli lepším týmem. Bohužel jen do první branky Vítkovic, kdy náš soupeř začal hrát s daleko větším úsilím. Hra se vyrovnala a podržel nás brankář. Díky rychlým gólum v závěru druhé části jsme dostali zpět náskok a třetí třetinu v pohodě dohráli.
Mojmír Trličík (HC Vítkovice Steel): Výsledek je jednoznačný a je dán vysokou produktivitou v koncovce třineckých hráčů. Prohráli jsme s Třincem letos podruhé a bylo to jako přes kopírák. Nutno však říct, že jsme vstoupili do zápasu hodně nekoncentrovaně. Možná jsme v hlavě po povedených zápasech s Košicemi a Moskvou měli, že to půjde samo a než jsme se nadáli, prohrávali jsme 2:0. Ve druhé třetině jsme ožili, vytvořili si tlak, ale bohužel jen s jedním gólem. Třinec nás ztrestal na konci části a ve třetí třetině se už zápas v podstatě jen dohrával.
