Jaký si z poslední zápasu kariéry odnášíš zážitek?
Doufám, že si to lidé užili stejně jako my. Já jsem jako člověk spíš realista, dneska jsem měl ale slzičky na kraji. Byl to úžasný večer, díky kterému jsem se mohl vrátit zpátky na místo, které mám tak rád a potkat tady kluky, se kterými jsem se třeba roky neviděl.
O výsledek zápasu stejně nešlo, že?
Já upřímně ani nevím, kolik to bylo. Jen vím, že jsme vyhráli. Vždycky se říká, že je dobré vyhrát poslední zápas, ne? Takže za mě spokojenost! (směje se)
Co bylo pro tebe při dnešním večeru nejemotivnější?
Víc věcí. Když se člověk vrátí po letech na místo, kde žil prakticky deset let, pak slyší skandovat své jméno plným stadionem a do toho poslouchá dojemný vzkaz od Šimona Hrubce na kostce… Jsou to srdcové záležitosti, byl to pro mě extrémně silný zážitek.
Šimon Hrubec řekl, že nejsi jen jeho kamarád. Řekl, že jsi členem jeho rodiny…
Náš vztah není kamarádský, on je pro mě opravdu jako rodina. Jsme v pravidelném kontaktu, během léta se navštěvujeme. Máme se rádi, i to je jedna z věcí, kterou mi hokej dal: Neskutečné přátele, mezi které patří i Čavar.
Co říkáš na to, jak ses popasoval s výzvou Chucka Norrise?
Do poslední chvíle jsem vůbec nevěděl, o co jde. Nikdo nám to nechtěl prozradit. Ale gól jsem nakonec z trestné lavice dal, tak dobré, ne?
Chuck Norris dal takové góly v jednom zápase tři…
No, tak v takovém případě je to tak, jak to má být. Já jsem Peter Hamerlík, on je Chuck Norris! Ale když to vezmu vážně, já mám vtipy s Chuckem rád, ale tenhle jsem až dodnes neznal. A taky jsem si díky němu dnes poprvé v hokeji poprvé v kariéře stoupl na trestnou lavici a dal jsem první gól. Krásně se tyhle věci spojily.
Jak sis užil samotné chytání, své poslední brankářské zákroky kariéry?
To se snad ani chytáním nedalo nazvat. Oproti Kokinovi a Čavarovi jsem měl ale myslím výhodu, že jsem na bruslích ještě před rokem stál. Když už pak nejsi v koloběhu zápasů, lehce z toho vypadneš. Ani já už se necítím v brance tak komfortně, byl jsem mimo pozice, netrefoval bruslemi tyčky, cit byl pryč. Dnes už ale nešlo o sportovní výkon, užili jsme si to a já doufám, že to bavilo i fanoušky.
Je to tvůj definitivní konec?
Je. Už jsem tuto sezonu ani nikde nechytal. Měl jsem ještě nějaké nabídky a ve zdraví by nebyl problém, ale ztratil jsem chuť. Ještě jsem klukům, se kterými jsem vyrůstal, slíbil jeden zápas v Senici, to je nejnižší slovenská liga. Dám si možná zápas také tam. Ale jakmile člověk z toho vypadne, netrénuje, jde to dolů.
