Adame, jak sis užil úterní první zápas v dresu Ocelářů?
Moc! Vyhráli jsme, zápas se nám povedl. Totálně mě nadchli fanoušci a jejich podpora. Když jsem přicházel, slyšel jsem, že patří mezi nejlepší v lize. Podpora a energie, kterou jsem z lidí cítil, byla fantastická. Byl jsem samozřejmě trochu nervózní, ale právě atmosféra mi moc pomohla.
Byl jsi u první trefy Davida Ciencialy. Netečoval jsi ještě na hraně brankoviště puk?
Popravdě jsem si myslel, že ano. (usmívá se) Byl jsem před brankou, něco mi brnklo do hokejky. Myslel jsem, že to byl puk, snažil jsem se ho tečovat. Možná to byla brusle protihráče, nevím. Je mi to ale jedno. Vyhráli jsme, to je hlavní.
Odvedl jsi výbornou práci před gólmanem soupeře. Je to tvoje silná stránka?
Řekl bych, že ano. Jsem vysoký, silný. Snažím se toho využívat. Baví mě hrát kolem branky, mám to rád. Beru každou roli, kterou dostanu, ale tam se cítím dobře.
Zároveň můžeš hrát v centru i na křídle, že?
Ano, zvládnu oboje. Nemám žádnou preferenci, opravdu se adaptuju tam, kde mě tým potřebuje. Poslední roky mě ale moje týmy využívaly spíše na centru.
Co jsi před svým příchodem věděl o Třinci?
Upřímně, moc toho nebylo. Věděl jsem, že jsou tady železárny. Že město je menší, ale hezké. Že je tady krásná nová arena. Takové základy. V okolí jsou krásné hory, za což jsem rád. Pocházím z Vancouveru, kde jsou hory ještě o kus větší. Přírodu mám moc rád, těším se, až poznám zdejší okolí.
Počítám, že jsi taky věděl o úspěších klubu.
No jasně! Vyhrát čtyři tituly v řadě? O tom ví celá Evropa. Když jsme u toho, ve spojitosti s tímhle mě jedna věc strašně mile překvapila.
Povídej..
Jsem tady teprve pár dnů, ale hned po příchodu na mě dýchla zdejší vítězná mentalita. Jasně, kluci vyhráli čtyři tituly, ale pořád nemají dost. Jsou na sebe přísní, tvrdí. Všichni makají. Nejsou uspokojení, chtějí víc. V šatně je výjimečné pouto, silná komunita. Všichni mají společný cíl, nikdo nehraje na sebe. Už jsem prošel spoustu klubů a tohle není běžné. Jsem strašně rád, že tu můžu být.
Během let v zámoří jsi potkal v týmu spoustu skvělých hokejistů, namátkou jste hrál třeba s Timem Meierem, Jakem DeBruskem, Brandonem Hagelem a dalšími. Jsi s někým z nich v kontaktu?
Občas si napíšeme se všemi. Sledujeme se navzájem na Instagramu, na Snapchatu. S některými jsem v kontaktu více. Třeba zrovna s Jakem DeBruskem se v létě vídáme. Skvělý kluk, dobrý člověk. Kluci mají super kariéry. Moc jim přeju.
Jak daleko byla NHL pro tebe?
Těžká otázka. Přesně na ni nedokážu odpovědět. Během mé třetí sezony v AHL jsem opravdu doufal, že šance přijde. Řekl bych, že jsem si to zasloužil. Byl jsem na farmě Arizony, vedl jsem produktivitu týmu. Místo šance v NHL ale přišel trejd do Nashvillu. Taky v Milwaukee jsem měl průměr bod na zápas. Šance ale stejně nepřišla. Po sezoně jsem to vzdal a vydal se do Evropy.
Bylo těžké udělat tohle rozhodnutí? Narovinu, když jednou hráč odejde, dveře zpátky už má většinou zavřené...
Souhlasím, ale takhle jsem to cítil. Bylo to hodně emotivní. Jsem silně věřící. Věřím, že se všechno děje z nějaké příčiny. Po dvou sezonách v Evropě jsem se vrátil do Ameriky, hrál jsem AHL za Cleveland. Bral jsem to jako poslední šanci. Měl jsem ale zranění. Ničeho ale nelituju.
Draftovaný jsi byl v roce 2015, nezvykle pozdě. Bylo ti už takřka dvacet let...
Ano, je to hodně nezvyklá věc, která se už skoro neděje. Dva roky jsem prošel draftem, aniž by si mě někdo vybral. Třetí rok v juniorech se mi extrémně povedl, ale říkal jsem si, že není šance, aby mě někdo vzal. Nakonec se to ale stalo. Mám k tomu navíc vtipnou historku.
Jakou?
První kolo draftu probíhá vždycky večer, ty další pak začínají další den ráno. Spal jsem, když mi najednou mamka buší na dveře: Adame, Adame, právě tě draftovalo San Jose! Myslel jsem, že si dělá srandu. Byla víc nadšená než já, protože já byl úplně rozespalý. (směje se)
Jaké máš ještě hokejové sny?
Chci vyhrát titul. Doteď jsem nezažil žádný velký týmový úspěch. Věřím, že tady jsem proto na správném místě!
