„Jsem typem člověka, který kouká každé mistrovství světa na téměř všechny zápasy. Nejen Slovenska, ale i České republiky a dalších. Když mě proto trenéři zapsali na soupisku, cítil jsem se velmi šťastný,“ uvedl Hrehorčák po premiérovém startu na MS.
Prozradil, že už ale byl v hledáčku reprezentačních trenérů minulý rok. „Komunikovali jsme spolu a vím, že o mě hodně uvažovali. Sezona nám ale skončila po titulu s Třincem pár dní před startem mistrovství. Na rovinu mi řekli, že raději vezmou hráče, které už mají z přípravy prověřené a jsou s týmem déle. Chápal jsem je,“ vysvětlil Hrehorčák. „Teď byla situace jiná. K reprezentaci jsem se připojil začátkem dubna. Navíc hodně hráčů odmítlo účast. Během přípravy se obměnilo asi jen pět šest kluků,“ pokračoval.
Považoval za výhodu i to, že slovenský tým vedl Vladimír Országh, který s Oceláři získal poslední dva tituly. „Zná mě a ví, co ode mě může čekat. Chtěl, abych hrál stejně jako v Třinci. Plusem taky bylo, že jsem hrál s Milošem. Myslím si, že nás bral jako sehranou dvojičku. Zařadil nás do čtvrté řady a svěřil nám defenzivní úkoly i oslabení,“ upřesnil.
Právě s oslabením byl Hrehorčák velmi spokojený. V této činnosti patřila slovenskému týmu druhá příčka. „Hráli jsme všechna oslabení a jsem rád, že nám to s Milošem fungovalo i tady. Věřím, že jsme si obranné úkoly splnili a nezklamali. Chyběly ale body. Nebudeme si nic nalhávat. Je potřeba zapracovat na podpoře útoku, zakončení. Dostáváme se do věku, kdy chceme ukázat, že můžeme táhnout tým. Stejně to vnímá i Miloš. Chceme být produktivnější,“ podotkl.
Ani jeden z třineckých útočníků na MS nebodoval. „Velmi mě mrzí, že jsem zahodil dvě obrovské šance. V zápasech s Kanadou a Slovinskem jsem jel sám na brankáře a oba jsem překonal, ale netrefil jsem odkrytou branku,“ popsal 26letý Hrehorčák.
Poslední reprezentační gól dal v závěru přípravy před MS do sítě Francie, kde strávil v dětství téměř deset let. Proti stejnému soupeři obdržel na MS pětiminutový trest za bitku. „Zápasy proti Francii neberu nějak prestižněji, ale hraje se mi proti nim výborně. Asi je frustrovala prohra, dohráli souboj po závěrečné siréně. Utvořily se dvojičky, ale přeci jen jich bylo o jednoho více, protože hráli power play, a dostal jsem zezadu po hlavě. To jsem si nenechal líbit, ale bitkou bych to nenazýval. Nečekal jsem, že dostanu pětku. Alespoň něco mám ve statistice,“ pousmál se.
Žasl nad hráči NHL
Patrik Hrehorčák pocítil na vlastní kůži, jak je na tom ve srovnání s hráči z NHL. Zapůsobil na něj zejména kanadský útočník Nathan MacKinnon, který letos skončil druhý v produktivitě základní části NHL.
„Je to nejlepší hráč, proti jakému jsem kdy nastoupil. Vybavím si, jak si mě povodil v jednom oslabení. Navedl si puk na jednu stranu, na druhou, zpátky. Až jsem se zamotal a upadl. Pan hráč. Ani jsem se nenaštval, spíš mě to pobavilo,“ popsal.
Doplnil, že jsou hráči NHL nejen šikovní a rychlí, ale také silní a tvrdí. „Třeba po srážce s Filipem Forsbergem mě bolela žebra a šel jsem s tím po zápase za doktorem. Říkal mi, že jsem už čtvrtý, co má po střetu s Forsbergem nějaké následky,“ přiblížil s úsměvem.
Celý šampionát si užil a zápasy s Kanadou (0:7) a Švédskem (0:5) označil za velkou hokejovou školu. „I když se hrálo na nejširším hřišti, co jde, dělali si s námi, co chtěli. Věděl jsem, že jsou na jiné úrovni, že mají plno hráčů z NHL. Ale poznal jsem, jak obrovský rozdíl to je. I když jsem makal, nestačilo to. Musím ještě dost zabrat. Ostatní zápasy už byly vyrovnané,“ pokračoval.
Slovenský tým skončil šestý ve své základní skupině, tři body od posledního postupového místa do play off. Hrehorčák litoval proher s Rakouskem (2:3 po nájezdech) a Lotyšskem (1:5).
„Čtvrtfinále bylo naším cílem. Byli jsme zklamáni, že to nevyšlo, i s předvedenou hrou,“ přiznal Hrehorčák. „Věřili jsme, že jsme lepší než Rakousko a Lotyšsko. Udělali jsme ale chyby, které soupeři potrestali. Scházela nám zkušenost. Přijeli jsme s mladým mužstvem, které se učilo. A taky jsme se trápili v koncovce. Vstřelili jsme v sedmi zápasech jen devět gólů. To je strašně málo,“ vysvětlil.
Nová smlouva s Oceláři
Už během sezony Oceláři s Patrikem Hrehorčákem prodloužili smlouvu. Slovenský reprezentant podotkl, že byl pro něj Třinec na prvním místě a jiné nabídky ani neřešil.„Hokejově jsem tu vyrůstal, chci klubu splatit důvěru a šanci, jakou mi dal,“ uvedl Hrehorčák, který s Oceláři získal čtyři tituly (2021 až 2024). „Také s rodinkou se nám tady žije pěkně, jsme spokojeni. Když mi Oceláři nabídli smlouvu, řešili jsme proto jen detaily. Jsem rád, že jsme se domluvili. Přál jsem si pokračovat,“ doplnil.Hrehorčák v minulé sezoně nasbíral osm bodů (4+4) v 50 zápasech. V play off přidal ještě dva (1+1).„Je to málo. Před třemi lety jsem vstřelil v základní části dvanáct gólů. Poprvé jsem ale zažil, jaké to je být v tabulce dole. Hraje se úplně jinak, když se daří nebo nedaří. Nejvíce mě štvala moje bilance +/- (v základní části -12, v play off +2). Defenzivní hra je moje předností, ale skončil jsem v mínusu. To se už nesmí opakovat,“ podotkl.
Po konci mistrovství světa plánoval maximálně třítýdenní volno. „Konečně nějaké mám. Na žádnou dovolenou se ale nechystám. Zůstaneme doma, chci hlavně vypnout hlavu a strávit čas s rodinkou. Pak už budu trénovat v kuse až do nového ročníku,“ doplnil.
