Milane, přijmi upřímnou gratulaci. Jak vnímáš tento klubový milník?
Děkuji. Je to obrovská čest, nikdy bych nevěřil, že se to může podařit, když jsem do Třince přicházel. Beru to jako odměnu za svou práci. Zpětně jsem vděčný vedení a trenérům, že si mě vybrali. Jsem v Třinci maximálně spokojený, je skvělé být součástí ocelářské rodiny. Nic ale nekončí. Doufám, že nějaké zápasy ještě přidám.
Dosavadní maximum držel Pepa Hrabal, který se na tvou adresu hezky vyjadřoval. Jaké jsou naopak tvoje vzpomínky na něj?
Jako první se mi vybaví jeho bílé rukavice (usmívá se). Pepa byl super kluk, skvělý bek, kterého to vždy táhlo hlavně do útoku. Byl šikovný na puku, uměl to výborně s hokejkou. Prošel si cizinou, kde nabral hodně zkušeností. Jsem trochu překvapený, že teď hraje jen první ligu. Očividně je ale v Přerově moc spokojený. Přeji mu jen to nejlepší!
Pojďme se vrátit k začátkům tvé profi kariéry. Před přestupem k Ocelářům jsi hrával v kladenském týmu. V sezoně 2012/13 byla výluka v NHL a na Kladně hrála taková esa jako Tomáš Kaberle, Marek Židlický atd. To byla velká škola, že?
Přesně tak. Před touto sezonou jsem se vrátil z Kanady, kde jsem dva roky hrával juniorskou soutěž. Bylo mi devatenáct. Začínal jsem tehdy v kladenských juniorech, ale docela brzy si mě vytáhli do áčka. Byla to obrovská zkušenost, hrát po boku takových hvězd. Kvůli výluce NHL jsme měli nabitý kádr, krom těchto dvou elitních beků byl v sestavě třeba i Jarda Jágr či Tomáš Plekanec. Všude tam, kde hrálo Kladno, bylo beznadějně vyprodáno. Byla to parádní zkušenost, která formovala mou kariéru.
Přestup do Třince se zrodil na jaře roku 2014. Začátkem května jsi jako nová posila měl tu čest poprvé odhalit spolu s viceprezidentem Ocelářů Janem Czudkem nové klubové logo. Stalo se tak ve staré Werk aréně před koncertem kapely Europe.
Pamatuju si vše skoro do detailu, jako by to bylo včera. Volali mi z klubového marketingu, jestli bych nedorazil. Samozřejmě jsem souhlasil, byla to pocta. S panem Czudkem jsme odkryli nové ocelářské logo, dostal jsem svůj první třinecký dres. Parádní vzpomínky.
Ve staré Werk aréně jsi absolvoval jen letní přípravu a následoval rychlý přesun do multifunkční WERK ARENY.
Starou halu jsem na ledě zažil jen jako soupeř Třince. Je ale dobře, že aspoň krátce jsem tam mohl být. Nová aréna nám všem přinesla opravdový luxus. Jsem moc vděčný za podmínky, které máme.
Hned od začátku třinecké kariéry jsi byl útočně laděný obránce. Tvoje aktuální bilance je 33+84. Je nějaký gól, který ti zůstal speciálně hluboko ve vzpomínce?
V hlavě nosím hlavně tři trefy. V první sezoně gól během semifinále do sítě Sparty. Druhým okamžikem byla branka Vítkovicím, kdy jsem na podzim 2017 skóroval po sólové akci během oslabení třech proti pěti. Třetí trefa, na kterou nezapomenu, byla v semifinále play-off 2019, kdy jsem v pátém utkání rozhodl domácí zápas proti Plzni. To byl gól v poslední minutě, který nás hodně přiblížil k finále.
Spolehlivé výkony v ocelářském dresu ti pomohly k účasti v národním týmu. V roce 2016 jsi dokonce získal nominaci na světový šampionát v Rusku.
Hrálo se v Moskvě, vzpomínky jsou jen ty nejlepší. Bylo mi 23 let, byl to fantastický zážitek. Člověk na to vždy jen kouká v televizi a najednou si může zahrát proti největším světovým hvězdám. Měli jsme super tým, vedl nás pan Vůjtek. Až do čtvrtfinále jsme vyhráli všechny zápasy, až pak nám nevyšly nájezdy v utkání proti USA. Konec po čtvrtfinále nás mrzel už kvůli panu Vůjtkovi, který byl výborným trenérem.
Před necelými dvěma roky se vám s manželkou Gábinou narodil syn Max, máte hezké bydlení, chodíte na procházky s pejskem. Vypadá to, že jsi spokojený na ledě, ale především šťastný v osobním životě...
Přesně tak. Bydlíme v centru Bystřice, kde jsme velmi spokojení. Občanská vybavenost je tam na vysoké úrovni. Potraviny, pošta, lékárna a další služby jsou hned vedle sebe. Nemusíme proto ani jezdit často do města. Když to trochu přeženu, tak stačí vylézt ven v pantoflích a člověk vše hned vyřídí. Máme krásné bydlení, chodíme často na procházky po okolí. Když je člověk spokojený v rodině, přenáší se to také do profesního života. Snad to tak zůstane co nejdéle.
