Přesun do kádru extraligových šampiónů přitom nebyl zcela jednoduchý. Nadějný útočník totiž nejprve reálně zvažoval jiné varianty: "Mám zprávy od agenta, že Třinec se o mé služby zajímal už dříve, ale až letos se to vše "upeklo". Trochu se to zkomplikovalo tím, že jsem měl platnou smlouvu s Havířovem. Po konci sezony jsem byl skoro přesvědčený, že zůstanu ve Vítkovicích. Tahle možnost byla ve hře do konce května, ale poté to ze dne na den padlo. Chvíli poté se ozval pan Peterek. Nevím, jak to říct slušně - byl bych hloupý, kdybych nejlepší hokejovou organizaci v Česku odmítl. Tohle angažmá mě může do budoucna jednoznačně posunout."
Pelhřimovský rodák prožil snový vstup do loňského ročníku. Zásluhou třinácti gólů a stejného počtu asistencí ve 28 zápasech si vystřílel extraligové angažmá v Ostravě: "Start do minulé sezony se mi opravdu povedl, dařilo se mi držet průměr bod na zápas, střílel jsem góly, což bylo u mně do té doby trochu neobvyklé. Někdy začátkem listopadu se začaly ozývat Vítkovice. Tam už jsem neměl tolik prostoru na ledě, ale nějakými kanadskými body jsem přispíval. Co si budeme povídat, když už ochutnáte extraligu, chcete v ní zůstat. Jen vyšší sportovní ambice vás posouvají dál."
Celé čtyři roky strávil v Chomutově, kde na vlastní kůži zažil tréninkové metody Vladimíra Růžičky. Na legendární personu českého hokeje nosí v hlavě poněkud kontrastní vzpomínky: "Má velké charizma, je bez debat, že si umí u hráčů získat respekt. Jako trenéra jsem ho stoprocentně uznával, ale po lidské stránce jsme si až tolik nesedli. Když se ale na celou věc podívám zpětně, beru to pozitivně. Angažmá pod jeho vedením mě připravilo na těžší situace, které jsem poté dokázal řešit s větším klidem."
Také v Třinci na čtyřiadvacetiletého útočníka čeká výrazná trenérská autorita: "Pan Varaďa je další silná osobnost, těším se na vzájemnou spolupráci. Co jsem slyšel, tak vyžaduje od hráčů vždy maximální přístup a koncentraci, pod takovým trenérem pak člověk nemůže ani na vteřinu nic vypustit. A to ani při tréninku, při rozcvičce a hlavně při zápase. Sám vnímám, že potřebuji nad sebou někdy bič. Mám rád, když na sobě cítím tlak, protože moc velká pohoda mi nedělá dobře. Přišel jsem zabojovat o extraligu, Chance ligu už znám a teď mám vyšší cíle. Udělám maximum proto, abych se dostal do základního kádru Ocelářů. Rozhodně nechci být páté kolo u vozu."
Do kolektivu z WERK ARENY se připojil začátkem června. Tréninkové dávky pod velením kondičního kouče Marka Gryce si pochvaluje: "Byl jsem překvapený, s jakým nasazením a intenzitou se v Třinci trénuje. To jsem zatím nikde předtím nezažil. Vím ale, že z letní přípravy člověk čerpá sílu pro celou sezonu. Abych se přiznal, nemám moc rád běhání, ale ostatní cviky mi vůbec nevadí. V těchto dnech nám trénink navíc zpestřuje fotbálek či basketbal. Pokaždé o něco hrajeme, proto tyto minizápasy mají správný náboj. Jsem soutěživý typ, proto takové konfrontace vyhledávám."
Při otázce na své hokejové přednosti a naopak nedostatky se jen hořce pousměje: "Sám k sobě jsem náročný, proto vím, že se musím zlepšit prakticky ve všech hokejových dovednostech. Ať už se jedná o bruslení, chtěl bych také zlepšit zakončení, kde mi někdy chybí větší rozvaha. Co naopak vnímám jako svou přednost, je přehled ve hře. To by měla být moje devíza," tvrdí sebevědomě a pokračuje na téma konkrétní pozice v kádru: "Jsem tak trošku univerzál. V Chomutově jsem převážně hrál na pozici středního útočníka, v Havířově jsem naopak začínal jako křídelník. Teprve později mě trenéři dali na centra, kde se cítím asi trochu lépe. Řeknu to jednoduše - raději jsem na puku, než abych brousil mantinely (usmívá se). Člověk si ale nakonec stejně nevybere, pokorně příjmu jakoukoliv roli. Hlavní bude, aby to přineslo týmový úspěch."
