Komentář k zápasu
Domácí se do utkání pustili s vervou a bez jakéhokoliv ohlížení po posledním utkání v Třinci, kde obdrželi debakl. Již ve druhé minutě se jim totiž podařilo otevřít skóre, zasloužil se o to Jakub Střítezský, jehož rána ze střední vzdálenosti propadla Hamerlíkovi. Domácí byli v prvním dějství vůbec lepším týmem, jejich akce měly myšlenku a spád, na rozdíl od akcí třineckých, které tyto parametry postrádaly.
Přesto se Ocelářům podařilo vytvořit několik situací, ze kterých mohl padnout gól. Tou nejhlavnější byl únik Květoně v sedmnácté minutě, třinecký forward ale při zakončení vůbec netrefil bránu. Nezajímavý také nebyl předcházející závar před Volkem ve dvanácté minutě, kdy mohl po příhře Poláka pálit do prázdné znovu David Květoň, ale ani tentokrát to nevyšlo.
Chemici mohli v první třetině dosáhnout i dvoubrankového vedení, Jánského střela po vybruslení mezi kruhy však v patnácté minutě zaduněla pouze o Hamerlíkův beton.
Po první siréně ale přišel zvrat. Tři minuty po začátku druhé periody se dobrou šancí prezentoval Ladislav Kohn, jehož střela při hře 4/4 z levého kruhu vystrašila Volkeho. Tato akce byla vizitkou nové herní strategie Ocelářů. Třinec se totiž hodně zvedl, začal hýřit pohybem a vytvořil si šance, které dokonce dokázal proměnit.
Slezanům stačilo setrvat v nověnabytém tempu do poloviny zápasu a přineslo to ovoce. Nejprve se bombou z levé strany prosadil Martin Adamský, který našel skulinu ve Volkeho postavení. A aby toho pro domácí nebylo málo, přišel pro Chemiky další šok. Několik desítek sekund před koncem druhé dvacetiminutovky se stejným způsobem prosadil i Vojtěch Polák a na třinecké střídačce bylo rázem veselo.
Poslední dějství bylo plné zajímavých situací na obou stranách. Nejprve se nechytily šance Lukeše ani Vopata, aby mohli odpovědět Třinečtí. A odpověď to byla excelentní. V pětačtyřicáté minutě totiž Adamský namazal zpoza brány Janu Peterkovi a ten zařídil luxusní dvoubrankové vedení Třince.
Zlom utkání přišel zřejmě v padesáté minutě, kdy se v megašanci ocitnul Jánský, ale nedokázal v jasné pozici prostřelit skvěle zakročivšího Hamerlíka. Litvínov již pak musel hrát vabank, z čehož pramenily chyby. Ke slivu se tak dostali znovu třinečtí, jmenovitě Květoň s Kohnem okolo čtyřiapadesáté minuty, ale ani jeden s šancí nenaložil dle představ.
A tak se Severočeši tři a půl minuty před koncem rozhodli pro hru bez brankáře. Prázdnou bránu Oceláři sice netrefili, ale přesto si na konto připsali ještě jeden gól – v čase 57:48 totiž Růžička unikal na prázdnou bránu, ale byl faulován. Rozhodčí gól nakonec uznali jako technický. A tak mohla vypuknout nefalšovaná radost na straně třineckých.
Ohlasy trenérů
Pavel Marek (HC Oceláři Třinec):I když jsme ty úvodní dvě utkání vyhráli , tak jsme nebyli v úplně optimální formě. Nebylo ještě v tom týmu takové napětí. Záppasy tady v Litvínově nám hodně otevřely oči, ale naštěstí jsme se probudili a doma již zabrali. Do dnešního zápasu jsme šli s tím, že to tady chceme urvat za každou cenu, aby nebyl zápas o všechno. Série je u konce, chtěl bych poděkovat svému mužstvu, jakým způsobem k tomu dnes přistoupil.
Vladimír Kýhos (HC Benzina Litvínov):
My jsme chtěli soupeře zatlačit, být agresivní. To si myslím, že se nám ze začátku první, druhé třetiny povedlo, dali jsme i rychlý gól. Soupeř ale dnes ukázal svou kvalitu. Rozhodující byl druhý gól, kdy Jakub Černý udělal minutu před koncem třetiny kličku na modré čáře a ztratil puk. Takové kvalitní mužstvo, jako je Třinec, si to už nenechalo utéct. Na druhou stranu musím smeknout před svým mužstvem klobouk, protože ve třetí třetině jsme si vytvořili řadu šancí, ale dnes, i kdyby se hrálo pět třetin, tak ten gól nedáme. Jsem na své mužstvo hrdý, protože od mého příchodu se dokázalo probudit a prokázalo svou kvalitu. Třinec byl jasný favorit, protože mužstvo jako je Třinec v extralize není, což prokázali i v dlouhodobé části a myslím si, že to budou potvrzovat i dál. Třinci gratuluji a do dalších bojů mu přeji hodně štěstí.
