Oscare, vítej v Třinci. Jak se zrodil tvůj přestup k Ocelářům?
Mockrát děkuju! Vlastně to bylo docela jednoduché, prostě jsme si zavolali a bylo to! (směje se)
Takže rychlá dohoda?
Upřímně řeknu, že v první řadě jsem řešil zahraničí. Když se pak ale objevil Třinec, měl jsem poměrně rychle jasno. Nabídka od Ocelářů se za mě neodmítá. Znovu by přijít nemusela. Když mi pan Peterek zavolal, rychle jsem to promyslel a věděl jsem, že tohle je správná cesta. Jsem rád, že tu můžu být a že můžu být součástí tohohle klubu.
Co pro tebe bylo hlavním faktorem v rozhodování?
To, že Oceláře vnímám jako další kariérní posun. Krok dopředu. Třinec chce být každý rok nahoře, hrát o titul. Strašně rád bych byl součástí vítězného týmu. Zdejší ambice mě lákají nejvíc. Přál bych si pomoct vrátit klub na vrchol. Výzva je to velká. Těším se na zápasy, na tréninky, ve kterých prý bývají kluci sami na sebe hodně nároční.
Lákalo tě sem právě i tohle?
Stoprocentně. Tvrdá ruka je ve sportu potřeba. Jen tak se člověk zlepšuje a já chci být určitě lepší! Pořád mám ve hře spoustu rezerv. Společně budeme pracovat na tom, aby jich bylo míň a míň. Teď chci hlavně dobře potrénovat v létě a zapadnout mezi kluky do kabiny. Start sezony je ještě daleko, pak se všechno uvidí.
Poslední tři ročníky jsi strávil v Liberci. Pomohli ti hodně tamní angažmá?
Narovinu řeknu, že na Liberec budu vzpomínat jen v dobrém. Byly to pro mě hrozně cenné tři roky. Celý klub tam funguje výborně. Ve spoustě věcí mi tam otevřeli oči. V kariéře mě posunuli dál.
Za ony tři sezony jsi dal v základní části dohromady 65 gólů. Žádný jiný extraligový hráč jich nedal víc. Věděl jsi o tom?
Vůbec, to jsem netušil. Je to hezký, ale já se opravdu soustředím na věci ve hře, které můžu zlepšit. Koukám spíš na to, než na čísla z minulosti. Pořád můžu být lepší.
Na druhou stranu, právě góly jsou asi to nejvíc, co od tebe můžou třinečtí fanoušci čekat.
Bylo by hezké, kdybych střelecky navázal na minulé sezony. Ne kvůli mně, ale kvůli týmu. Jsem tady pro týmový úspěch, ne moje osobní statistiky. Pokud dám pár gólů a jako tým budeme úspěšní, budu šťastný.
Hodně věcí o tobě možná pořád fanoušci neví. Třeba to, že ses narodil v Anglii.
Je to tak. Narodil jsem se v Burnley, ale když mi byl necelý rok, stěhoval jsem se s mamkou zpátky do Česka. Taťka tam zůstal, ten vztah nevyšel. Ani ho popravdě neznám.
Nelákali tě Britové do své reprezentace?
Vůbec. Já k té zemi žádný vztah nemám. Můj sen byl odmala český nároďák.
Byl jsi v přípravě na mistrovství světa. Z ní tě vyřadilo zranění. Můžeš prozradit, o co šlo?
Měl jsem drobné zranění ramene, které si vyžádalo asi tři týdny léčby. Teď už jsem zase stoprocentně fit.
Dalším zajímavým faktem je, že hraješ skvěle i inline hokej. Jsi mistr republiky, hraješ za reprezentaci.
Je to super příprava. Já ale miluju veškerý sport. Co můžu hrát, tak hraju. Posouvá mě to i hokejově, všestranost je důležitá. Inline je za mě super doplněk k hokeji. Herní situace tam jsou podobné, máte v ruce hokejku, úplně z toho během léta nevypadnete. Není to tolik fyzicky náročné, vyčistíte si hlavu. Mám ten sport rád.
